Jak svého potomka nenaučit hrát šachy
Což o to, každý asi chce předat svým dětem to nejlepší, co v něm samém je. Problémem je, že sami někdy netušíme, co je to to nejlepší. Alespoň ti moudřejší o tom pochybují. Řekněme ale, že umění hrát šachy k tomu lepšímu určitě patří. Jenže ty naše ratolesti nějak nechtějí pochopit, co je vlastně pro ně dobré. Brání se našemu působení, a pokud si něco vyposlechnou, tak jen nějaký nepodstatný zlomek toho, co jim chceme předat.
Jsem otcem sedmileté činné sopky strombolského typu, tedy vybuchující „jen“ každých dvacet minut. Je to takový šiřitel chaosu do okruhu jednoho světelného roku, neustálý rebel, který musí na just udělat vše naopak, co se po něm žádá. V podstatě se dá říci, že je hyperaktivní, i když asi existují mnohem horší stavy významu tohoto slova. Kdo neví, jak hyperaktivita funguje, ať si půjčí někde živou kozu a jde s ní na nákup do nějakého hypermarketu. Nejlépe do oddělení zeleniny. Trpělivost je přesně na opačném pólu vlastností mého syna. A pochopitelně je velice dychtivý se vše naučit, ale chce vše umět hned. Těžko s ním ale dohrajete i obyčejné „Člověče, nezlob se“. Po chvilce jej vše přestane bavit.
Také se chtěl naučit hrát šachy. Nedělal jsem si iluze, že se to povede, protože vím, že můj syn sedavé maso prostě nemá. A také ano - nenechal si nic vysvětlit, za chvíli utekl. Nedostali jsme se ani k poznání všech figurek. Přesto jsem po čase zjistil, že je zná všechny a to jak na dřevěné šachovnici, tak ty ploché na obrazovce počítače. U jednoho kamaráda v čajovně jsme začali na veliké šachovnici hrát. Byla to divná hra, nikam to nevedlo. Ale zase jsem brzo objevil, že syn v podstatě zvládá všechny tahy figurek. A dokonce i to nejtěžší, skok koněm. Pochopitelně o šachu stále nic neví, neví nic o strategii a taktice, o tom, jak zahajovat, ale prostě šachy se o něj nějak otřely. Vrcholem bylo, když jsem jej jednou posadil k počítači a on chtěl hrát šachy. Dal jsem mu tedy Fritze – mám tento šachový program, ale moc jej nepoužívám, protože nemám na něj čas – a odeběhl jsem dělat něco jiného. Když jsem se vrátil, k mému údivu na šachovnici stáli už jen oba králové. Můj syn, neznalý prakticky ničeho, dokázal remizovat s Fritzem. Určitě jsem mu nastavil nějakou malou obtížnost, ale přesto to považuji za úspěch. Od té doby zase šachy někam zapadly na zadní okraj zájmů. Nechávám to být, buď se jednou vrátí, nebo nevrátí. Ale infekce zanesena byla. Rozhodně nehodlám tlačit na pilu. A jako člověk, který občas pracuje jak s těmi normálními, tak s těmi motorovými pilami, radím totéž každému rodiči.
Mám známého malíře, jeho jméno není podstatné. Na obrazech jeho bizarního světa se to docela hemží různými šachovými figurami či šachovými výjevy. Zeptal jsem se jej jednou, jestli hraje šachy. Řekl mi, že ne, ale že je hrál jeho tatínek, který mu je ovšem znechutil. Tak vidíte, tatínek tohoto malíře nakonec také zasel to, co považoval za nejlepší. Jeho syn sice šachy nehraje, ale nakonec je zvěčňuje na svých plátnech.
Děti se asi učí jinak, než my dospělí. Věci prožívají, něco utkví a něco ne. Je zajímavé, kolik věcí nakonec umí. Abychom jim neznechutili něco dříve, než mohou sami objevit to kouzlo věcí a vztahů, tak je nutné postupovat pomalu a s vědomím, že ta naše námaha je možná slepá ulička.
Takže až příště zase naše děti nebudou vědět, co je pro ně nejlepší, vzpomeňte si na jedno hezké přísloví: „První půlku života nám ničí rodiče, druhou půlku děti“.
Musím se přiznat, že toto je můj starší článek z doby, kdy jsem hrával šachy na jedněch fajn šachových stránkách. Ale v principu se nic nezměnilo. Mému synovy už není sedm let, ale skoro dvakrát tolik, je pořád eruptivní, akorát v něm začíná vybuchovat puberta. Šachy nehraje, ostatně já ke své škodě již také ne. Ale jako zahradník vím, že některá semena vyklíčí i po dlouhé době. Třeba nás to zase oba chytne. A třeba – docela bych si to přál - budeme přitom každý sedět na opačné straně jedné šachovnice.
Pavel Míka
Jen náznakem - fotomatiné
„Pouhým náznakem“ je opravdu velice hezký námět pro fotografování. Jen mě mrzí, že jsem v hektičnu prázdninových měsíců nenašel dost prostoru, abych vytvořil na toto téma speciální kolekci fotek. Nevadí, i ve svém archivu najdu to, co lze pro dané téma použít.
Pavel Míka
Otevřený dopis Neilu Amstrongovi
Bylo mi devět let a trávil jsem prázdniny s rodiči u jedné české přehradní nádrže, když jednoho rána přišel můj otec a řekl: „Tak už tam chodí.“ To člověk vaší nohou poprvé vystoupil ze své zemské kolébky a dotkl se jiného vesmírného tělesa. Váš Orel přistál v Moři Klidu a vy jste spolu s přítelem a kolegou Buzzem Aldrinem strávili přes dvě hodiny procházkou v té velkolepé pustině za tónů symfonie Z nového světa od Antonína Dvořáka.
Pavel Míka
Fermiho hlučná samota - fotomatiné
„Příliš hlučná samota“ – to je zase tedy námět na fotomatiné - říkal jsem si. Koho to napadá a jak se to dá vlastně fotit? Pokud hrabalovsky, tak asi ve sběrných surovinách. Až mě se zeptá někdo na nějaký námět, navrhnu pro legraci Fermiho paradox. A jsem zvědav, jak se s tím kdo vypořádá. Pak jsem se zamyslel a řekl si, že vlastně Fermiho paradox se dá použít i pro právě zvolený námět příliš hlučné samoty. A že to zkusím. Asi se nesejdu s velkým pochopením. Asi nic nevyhraji. Ale to nevadí, nesoutěžím pro výhru. A tak tady máte mou vlastní nehrabalovskou představu opravdu hlučné a opravdu značné Fermiho samoty.
Pavel Míka
Já blikám, ty blikáš, on nebliká
Již několik let pozoruji, jak se na našich silnicích zvětšuje nešvar nepoužívání směrových světel. Počet neblikajících aut je dnes takový, že se již nemůže jednat jen o sporadické zapomnění. Spíše mám dojem, že mnohdy jde o cílené jednání borců, kteří se nesnižují k něčemu tak pokořujícímu, jako je správné používání směrovek.
Pavel Míka
Rudolfovou štolou skrz naskrz
Fotoblog s komentářem o průchodu dodnes fungující technickou památkou z konce 16. století. A to rozhodně nikoliv suchou nohou. Právě dnes uplynulo 419 let od úplného proražení tohoto jedinečného, ale zároveň skrytého a nepřístupného hornického díla. Vy se do něj můžete podívat alespoň zprostředkovaně v tomto fotoblogu.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
VIDEO: Strážníci v ulicích naháněli bagr, opilý řidič si jel pro cigarety
Městská policie z Krupky na Teplicku zveřejnila video z netradičního zásahu svých strážníků. Ti...
Medaile z policistova hrobu nosil zloděj jako ozdobu klíčenky. Odhalila ho DNA
Policie dopadla zloděje, který v říjnu roku 2022 v Ostravě-Vítkovicích ukradl dvě medaile z hrobu...
Danko dostal za nabouraný semafor pokutu a zákaz řízení. A šel zametat
Předseda Slovenské národní strany (SNS) Andrej Danko oznámil, že dostal pokutu 900 eur (zhruba 22...
Policie navrhla obžalovat za podvod dva rusínské aktivisty s vazbami na Zemana
Policie navrhla obžalovat dva proputinovské rusínské aktivisty Mychajla Ťaska a Vasyla Džuhana z...
- Počet článků 40
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2841x