Sekvojovce obrovské v Ratměřicích
Sekvojovce v Ratměřicích jsem objevil náhodou. Jezdím podbanickým krajem a Českou Sibiří poměrně často a pravidelně, ale jednou jsem musel kvůli opravě silnice zvolit jinou trasu, která právě vedla přes Ratměřice. Přijížděl jsem od Louňovic pod Blaníkem a najednou jsem si všiml z běžného porostu zřetelně trčících tří korun jehličnatých stromů. Hned jsem poznal, že se nejedná o smrky, jedle, nebo jiné naše běžné jehličnany. Tvarem koruny to spíše připomínalo cypřišovité stromy, ale zase mi neseděla výška (pokud něco takového nepoznáte vy, nic si z toho nedělejte. Jsem profesionální zahradník a tak bych měl umět něco rozpoznat. Alespoň, jak rád sám říkám, mrkev od topolu). Musel jsem řídit auto a tak nebyl čas to řešit, ale při zpáteční cestě jsem se zastavil u vchodu zdi, která ohraničuje park, kde jsem ty zajímavé koruny viděl. Byla zde cedulka s vysvětlení, co to vlastně je. A tak jsem objevil dva nádherné stromy se třemi korunami a od té doby jezdím spíše touto cestou a vodím k nim své kamarády a známé.
A teď i vás, co jste si sem klikli. Berte to ale jen jako námět na výlet, není nad to vidět tyhle stromy na vlastní oči.
Sekvojovec obrovský (Sequoiadendron giganteum) patří mezi nejimpozantnější stromy planety. Mamutí stromy se dožívají věku až 3000 let a nejvyšší jedinci dosahují 100 metrů výšky. Přestože prvenství ve výšce patří sekvoji vždyzelené, sekvojovec obrovský má prvenství v objemu hmoty. Stromy mají nehořlavou kůru, do které dokážou v době požáru napumpovat vodu. Lesní požáry tak snadno přečkají a dokonce jsou pro ně strategicky potřebné. Původní výskyt je v horských oblastech Siera Nevady v Kalifornii, krátce po objevení v roce 1841 se dostala semena tohoto stromu i do Evropy, kde se pěstuje jako okrasný strom.
V Ratměřicích je před 160 lety dal jako třináctileté vysadit hrabě Chotek. Jsou přes 45 metrů vysoké a převyšují tak značně své okolí. Nacházejí se v dendrologicky zajímavém parku u zámečku, který není veřejnosti přístupný. Do parku je ale možné vstoupit a přijít až k oběma obrům s charakteristickým rozšířením kmene v pařezní části. Bohužel jeden jedinec má kmen rozdvojený (zahradníci tomu říkají dvoják) a má tak dva samostatné vrcholy. Dalším růstem kmene se vytváří tlaková vidlice, která jednoho dne tento strom rozlomí. Strom se tak jistě nedožije maximálně možné délky svého života. Jako určité zmírnění tohoto defektu bylo zajištěno vyvázání koruny v různých výškách specializovanými pracovníky (arboristy), ale zcela proces postupného zvyšování tlaku v tlakové vidlici to zabránit pochopitelně nemůže. Přes doporučení stromy opatřit hromosvody, což by u takto vysokých jedinců bylo opravdu prospěšné, se toto opatření pro nedostatek finančních prostředků neprovedlo.
Ratměřice – obec u jižní hranice Středočeského kraje mezi Voticemi a Louňovicemi pod Blaníkem. Leží v oblasti zvaná Česká Sibiř a na dohled od Velkého a Malého Blaníku. Na návrší mezi Ratměřicemi a Jankovem je mohyla na paměť poslední bitvy třicetileté války s naučnou stezkou a s výhledem na oba Blaníky.
Klikací souřadnice na mapy.cz:
1) Ratměřice, vchod do obory – 49°38'36.667"N, 14°45'22.184"E
2) Ratměřice, sekvojovce obrovští – GPS: 49°38'39.460"N, 14°45'33.839"E
3) Mohyla bitvy u Jankova – GPS: 49°38'49.612"N, 14°44'33.648"E
4) Výhlídka na Ratměřice, Blaníky, sekvojovce – GPS: 49°38'51.978"N, 14°44'42.250"E
S focením těchto sekvojovců to jednoduché není. Nejedná se o solitéry, naopak jsou dnes součástí poměrně hustého porostu, který sice značně převyšují, ale jinak je vyfotit v plné kráse skoro nejde. Když jste u kmenů, tak do běžného objektivu se pochopitelně nevejdou. Mně se to podařilo jen rybím okem. Z dálky vidíte zase jen trčící špičky korun. Přesto stojí za to je uvidět na vlastní oči, sáhnout si na zvláštní kůru a pokusit se jej obejmout.
A nebojte se profesionálních objímačů stromů čerpajících tímto způsobem energii. V těchto stromech je jí fakt hodně, určitě na vás zbude.
Pavel Míka
Jen náznakem - fotomatiné
„Pouhým náznakem“ je opravdu velice hezký námět pro fotografování. Jen mě mrzí, že jsem v hektičnu prázdninových měsíců nenašel dost prostoru, abych vytvořil na toto téma speciální kolekci fotek. Nevadí, i ve svém archivu najdu to, co lze pro dané téma použít.
Pavel Míka
Otevřený dopis Neilu Amstrongovi
Bylo mi devět let a trávil jsem prázdniny s rodiči u jedné české přehradní nádrže, když jednoho rána přišel můj otec a řekl: „Tak už tam chodí.“ To člověk vaší nohou poprvé vystoupil ze své zemské kolébky a dotkl se jiného vesmírného tělesa. Váš Orel přistál v Moři Klidu a vy jste spolu s přítelem a kolegou Buzzem Aldrinem strávili přes dvě hodiny procházkou v té velkolepé pustině za tónů symfonie Z nového světa od Antonína Dvořáka.
Pavel Míka
Fermiho hlučná samota - fotomatiné
„Příliš hlučná samota“ – to je zase tedy námět na fotomatiné - říkal jsem si. Koho to napadá a jak se to dá vlastně fotit? Pokud hrabalovsky, tak asi ve sběrných surovinách. Až mě se zeptá někdo na nějaký námět, navrhnu pro legraci Fermiho paradox. A jsem zvědav, jak se s tím kdo vypořádá. Pak jsem se zamyslel a řekl si, že vlastně Fermiho paradox se dá použít i pro právě zvolený námět příliš hlučné samoty. A že to zkusím. Asi se nesejdu s velkým pochopením. Asi nic nevyhraji. Ale to nevadí, nesoutěžím pro výhru. A tak tady máte mou vlastní nehrabalovskou představu opravdu hlučné a opravdu značné Fermiho samoty.
Pavel Míka
Já blikám, ty blikáš, on nebliká
Již několik let pozoruji, jak se na našich silnicích zvětšuje nešvar nepoužívání směrových světel. Počet neblikajících aut je dnes takový, že se již nemůže jednat jen o sporadické zapomnění. Spíše mám dojem, že mnohdy jde o cílené jednání borců, kteří se nesnižují k něčemu tak pokořujícímu, jako je správné používání směrovek.
Pavel Míka
Rudolfovou štolou skrz naskrz
Fotoblog s komentářem o průchodu dodnes fungující technickou památkou z konce 16. století. A to rozhodně nikoliv suchou nohou. Právě dnes uplynulo 419 let od úplného proražení tohoto jedinečného, ale zároveň skrytého a nepřístupného hornického díla. Vy se do něj můžete podívat alespoň zprostředkovaně v tomto fotoblogu.
Pavel Míka
Já, bloger - fotomatiné
Dovolím si také přispět do fotomatiné svou trochou do mlýna. Jak ale uchopit vyhlášené téma měsíce července „Já, bloger“?
Pavel Míka
Problém přestupné sekundy a internetový čas společnosti Swatch
Přestupná sekunda, která byla poslední den měsíce června vložena do časové soustavy, způsobila chaos a zhroucení některých serverů. Vkládání přestupných sekund působí také problémy v navigačních systémech a tak již několikrát padl návrh tuto praktiku zrušit. Potřebujeme jí vlastně vůbec? Nebo se dá najít nějaké jiné řešení?
Pavel Míka
Růžový sad na Petříně – doba rozkvětu
V tomto komentovaném fotoblogu se vracíme na Petřín do Růžového sadu v době prvního rozkvětu královny květin. Nyní na vrcholu Petřína kvete přes osm tisíc exemplářů růží, přes šedesát odrůd různých barev, vůní a různých květů.
Pavel Míka
Jak se fotí polibek Venuše se Sluncem
Komentovaný fotoblog o přechodu Venuše přes Slunce dne 6.6.2012, do kterého laskavě přispěli také dva další autoři, kteří se mnou fotografovali na místě, které má zcela jistě Genius loci.
Pavel Míka
Otevřený dopis Rayi Bradburymu
Vážený pane! Odešel jste ze svého dlouhého života právě v den vzácného astronomického úkazu, v den přechodu Venuše přes Slunce (v severní Americe úkaz nastal při západu Slunce 5. června 2012). Je to sice jen náhoda, ale téměř jak vystřižená z některých vašich povídek. „Osud si zas jednou přichystal svůj rejstřík náhlých překvapení, příchodů a odchodů“ (citace z povídky Léto s Picassem). Před půl rokem jsem hledal informace o vás na Wikipedii a udivilo mě, že u vašeho jména bylo jen datum narození. Opravdu jsem nepředpokládal, že na konci roku 2011 budete ještě naživu. Potěšilo mě vědomí, že někde na druhé straně této planety ještě dýcháte. Nyní tam již to druhé datum je – 5. června 2012. Bohužel, i když vím, že to druhé datum musí být jednou dopsáno každému z nás. Legendou se ale stát již nemůžete. Vy jste se jí totiž stal dávno před svou vlastní biologickou smrtí.
Pavel Míka
Den, kdy se Venuše líbá se Sluncem
Ve středu 6.6.2012 nad většinou Evropy nevyjde normální Slunce. Pokud se na něj podíváte pozorně, možná uvidíte černý bod. V dalekohledu pak černé kolečko. To planeta Venuše bude právě přecházet přes sluneční kotouč. Tento úkaz je poměrně vzácný a právě tuto středu máme poslední možnost uvidět jej na vlastní oči. Příště se již budou dívat jiní lidé. Bude to v roce 2117.
Pavel Míka
Kurz negativního myšlení od iDnes
Patřil jsem mezi množinu z šesti kilometrů blogerů – je nás prý tolik, že bychom utvořili řadu takto dlouhou – kteří se první červnový večer mohli zúčastnit představení ve Švandově divadle, kam nás blog.iDnes pozval k pětiletému výročí od svého vzniku.
Pavel Míka
Otevřený dopis Borisu Rösnerovi
Vážený pane Rösnere! Je to již neuvěřitelných šest let, co jste se odebral hrát na úplně jiná prkna, na úplně jiná jeviště. Bohužel příliš brzy a ke škodě nás všech, kterým vaše herecké umění přinášelo radost. Mně osobně jí přinášelo i proto, že s vámi mám spojenou i s jednou osobní příhodou, kterou jsem ještě za vašeho života mnohokrát vyprávěl přátelům. Vám jsem jí nikdy neměl možnost sdělit. Možná byste jí považoval za pochlebování běžného člověka populárnímu a slávou ověnčenému herci. Dnes už je všechno jinak a tak vám alespoň napíšu, o co tehdy šlo.
Pavel Míka
Jak jsem spravoval záchod
Život někdy vážně píše neuvěřitelné příhody. A nemusí hned jít o něco světoborného. Jedna pikanterní drobnost se stala tento týden i mě. Ač zručností právě neoplývám, pustil jsem se do malé opravy záchodu.
Pavel Míka
Růžový sad na Petříně – epocha nepety
V tomto komentovaném fotoblogu se přesvědčíte, že na Petřín se nemusíte chodit jen líbat pod rozkvetlou třešeň, nebo se jen vodit za ruce (přičemž to každému přeji). Pokud máte chuť zaostřit svůj zrak i na něco dalšího, než jen na svůj protějšek, tak zde najdete spousty dalších možností.
Pavel Míka
Co to je? Kde to je?
Hádankový fotoblog jedenácti fotografií částí mnohdy notoricky známých památek a budov, které ale možná budete mít problém nakonec poznat. Pod fotografiemi najdete seznam, ze kterého lze vybírat a přiřazovat je k jednotlivým obrázkům.
Pavel Míka
Titanic zvaný Evropa
Je tomu právě sto let, co se potopil legendární a ohromný Titanic. Ambiciózní projekt, který šel ke dnu hned při první plavbě. Dnes při vzpomínce na tuto tragédii se musíme ptát, zdali nejsme na podobně ambiciózní lodi, plující pod modrou vlajkou se žlutými hvězdami.
Pavel Míka
Jak a kdo určuje datum velikonoční neděle?
Velikonoce jako pohyblivý svátek ustanovil první církevní koncil v roce 325 v městě Nikaia, který přijal pravidla, díky nimž se dá vypočítat velikonoční neděle staletí a tisíciletí dopředu. Podívejme se nyní na tato pravidla a na trochu velikonoční statistky.
Pavel Míka
Žabí jaro na kopci uprostřed Prahy
Komentovaný fotoblog o páření ropuch obecných žijících uprostřed Prahy na suchopárném kopci.
Pavel Míka
Chvalozpěv na tmu
Jsem tmář a jsem na to hrdý. Mám tmu rád, mám rád i noc. Pochopitelně jako protiklad běžného denního světla. I já jsem denní tvor, ale právě proto si uvědomuji, že i tma a noc má svůj veliký význam. Historicky možná mnohem větší, než si vůbec připouštíme.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 40
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2841x