Já zipuji, ty zipuješ, on nezipuje

Jen málokteré pravidlo je tak špatně pochopeno, jako právě zipování vozidel. Díky tomu pak zbytečně trávíme spousty času v kolonách, které více stojí, než jednou. Nyní je toto téma trochu mediálně živější a z reakcí lidí se dá usoudit, že jistá část princip tohoto opatření nepochopila. Diskutující se pak rozdělí na dva tábory, kde každý hájí tu svou pravdu. Přitom se cituje příslušný paragraf zákona, ale jeho přečtení neznamená zároveň automaticky jeho pochopení. Pokusil jsem se vlastními slovy popsat, jak by mělo zipování fungovat. Předpokládám, že sám jsem to pochopil správně, i když věřím tomu, že mě část diskutujících rozsápá na maděru.

Pravidlo zipování má zlepšit průjezd místem, kde se dva pruhy zúží do jedno. Má tedy zlepšit plynulost dopravy, aniž by snížila bezpečnost. Nejde o to, aby jste vy blbým místem na silnici projeli rychle a po vás ať je třeba potopa, jde o to, aby všichni projeli co nejplynuleji a nejrychleji, přestože ke zpomalení jízdy všech vozidel jistě dojde. Aby zipování bylo opravdu funkční, vyžaduje spolupráci a souhru naprosté většiny řidičů. Již jen malé procento těch, kteří zipování úmyslně či neúmyslně porušují, stačí k tomu, aby se dopravní situace v daném místě zhroutila jako domeček z karet. O tom, jak část Čechů zipování nechápe, svědčí třeba i tento blog. Paradoxně slušní řidiči, kteří „zipují“ desítky a stovky metrů před vlastním zúžením, zbytečně snižují plynulost až k zastavení vozidel a zároveň zbytečně kolony natahují do délky a uvolňují jízdní pruh pro ty, na které pak nadávají, když je předjíždí. Jiná autorka v tomto blogu popsala správně fungování zipu přímo na skutečném látkovém zipu. Je to dobrý model, protože i zoubky skutečného zipu se musí do sebe zakousnout jen v jednom jediném správném místě. Bez toho princip zipu nebude fungovat ani na poklopci, ani na víceproudé silnici.

O zipování se dá mluvit jen tehdy, když dva vedle sebe jdoucí pruhy se z důvodu překážky v jednom z pruhů zúží do toho druhého pruhu. Před místem zúžením mají auta rovnoměrně vyplnit všechny jízdní pruhy a tak využít celkový profil víceproudé silnice. K místu zúžení se pak mají auta v pruzích přibližovat souběžně, stejnou rychlostí a již bez přejíždění z pruhu do pruhu. Kolona zpomalí, ale důležité je, že souvisle bez zastavení jede. Souběžnou jízdou stejnou rychlostí se také nevytváří žádný prostor pro předjíždění a nikdo vás nemůže nutit uhýbat rychleji jedoucím vozidlům (výjimkou jsou samozřejmě sanitky, hasiči a policie se zapnutými modrými majáky), protože v případě hustého provozu platí pravidla jako pro jízdu v pruzích v obci. Další důležitou podmínkou je dojet v pruhu s překážkou až na samý konec a zazipovat se až v tom místě, když před vámi již není žádné další vozidlo. Podstatné je, aby se auta na střídačku striktně pouštěla, ale přitom nezastavovala a jen zpomalovala. Nechat zazipovat auto před vámi není laskavost, ale je to požadavek vyhlášky, tedy vlastně povinnost. Stejně tak není slušnost pustit před sebe dvě a více vozidel, protože to také není zipování a opět to vede k zasekávání kolony. Auta, která zipují z končícího pruhu, se zase nemají cpát do mezery, která není jejich a na tu svojí mezeru si musí počkat. Jak jednou ztratí kolona moment hybnosti, každý rozjezd každého vozidla má vteřinová zpoždění, která se sčítají a narůstají do mnoha minut.

Pokud by toto takto chápala většina řidičů a pokud by toto také důsledně většina řidičů dodržovala, tak by se náš život na silnicích rozhodně zlepšil. Jenže to je asi ten kámen úrazu, protože někdy stačí i jeden řidič, který chce „zipovat“ včas a ten spouští domino efekt zpomalování a zastavování jízdy. Zipovat se dá opravdu jen v místě překážky, všude jinde je to něco jiného (nazval bych to nezipováním) a je to většinou špatně. Představte si, kdyby se zoubky ve vašem skutečném zipu chtěly spojit deset centimetrů před jezdcem. V případě zipu i silnice pak nastane jediné – zaseknutí.

Říkám to raději rovnou - opravdu se snažím být za volatnem i mimo auto slušný a ohleduplný, nepředbíhám ve frontách a to jak vozidel, tak třeba na poště či u doktora. Se svým autem se v situacích, kde nejde o zipování, většinou zařazuji na konec fronty a pak se dívám na desítky aut, jak mě předjíždějí. Například v Praze na Letné u stadionu Sparty, kudy pravidelně jezdím. Courám se v pravém pruhu od Špejcharu k Letenskému náměstí, protože vím, že levý pruh odbočuje vlevo do ulice Jana Zajíce. Tady nejde o zipování, protože levý pruh nepřestává být průběžný, je pouze odbočující. Ani nechci vědět, kolik hodin času jsem v těchto místech strávil poskakováním na první rychlostní stupeň nechaje se předjíždět těmi dravci, kteří se pak nacpou stovky metrů přede mnou do mého pruhu a tak díky nim se sám k cíli sunu jen hlemýždím tempem. Ale tam, kde opravdu jde o zipování, mnohdy předjíždím všechny ty rádoby slušné řidiče, co mi zbytečně brzo uvolnili jízdní pruh, zatímco ten svůj pomohli zahltit a zastavit. Rád bych jel souběžně vedle nich stejnou rychlostí, ale právě ti slušní mě to znemožnili a já odmítám dělat stejnou blbost jako oni. Také mnozí z těch, co jedou se mnou v končícím pruhu to také nevydrží až na konec a začínají se do průběžného pruhu cpát několik desítek metrů před tím, než by měli. Pak se stane, že místo jednoho auta se zařazuje hned několik vozidel a to zase vede ke zpomalování a zastavování.

Docela by mě zajímalo, jak to funguje v jiných zemích. Jestli je tam stejná míra nepochopení, jako u nás a jestli toto pravidlo, které je dost náchylné na přesné provedení, vůbec může bezchybně někde fungovat. Asi by se měla udělat nějaká vysvětlující kampaň a v autoškolách by se mělo dbát na řádné vysvětlení snad i s nácvikem nebo alespoň s animací. Odcitovat paragraf někdy nestačí, je nutné k tomu udělat prováděcí výklad. Ale asi ještě dlouho tady budou řidiči, kteří si to budou vykládat po svém a budou se „zipovat včas“ a pak v místě překážky nebudou pouštět auta proto, že budou naštvaní z toho, že sami zkomplikovali situaci jak sobě, tak druhým.

Viz také tento článek o zipování