Chvalozpěv na tmu
Představme si, že by naše planeta neobíhala osamocenou hvězdu, ale nějakou složitější soustavu více hvězd, nebo by naše Sluneční soustava byla někde uprostřed nějaké hvězdokupy. Pomiňme, že by asi dlouhodobá nestabilita oběžné dráhy takové planety okolo centrální hvězdy neumožnila vznik života, anebo by neumožnila vytvoření inteligentního tvora. Na povrchu této planety by nebyla nikdy noc, svit okolních hvězd by jen mírně kolísal ve svém jasu. Evolucí bychom na neustálé světlo byli jistě adaptováni, ale dějiny na této „Zemi“ by se odehrály nejspíše úplně jinak. Bez noci bychom neznali hvězdné nebe, Měsíc, planety a později i další objekty, tedy mlhoviny, galaxie a kupy galaxií. Těžko odhadnout, jak by se na této planetě věčného dne vyvinul kalendář, jak by se rozvinula nautika a s ní spojená odvětví jako mořeplavba a putování obchodních karavan a jak by později absence hvězdného nebe ovlivnila fyziku, astronomii a kosmologii. Stěžejním vědcům a nositelům pokroku někdy květnatě říkáme světlonoši a tmáři jsou lidé, kteří, pokroku nepřejí. Přesto to v našich dějinách byla tma a noc, co posouvaly hranice vědomostí až za běžně viditelný horizont. Jen díky noci se vytvořily kalendáře, kterými se řídily celé starověké říše, díky noci vypluly první lodě na moře a díky noci jsme postupně objevovali svůj širší domov a postavení ve vesmíru. Do něj jsme nakonec i vstoupili, i když zatím jen na samý okraj, ale dohlédli jsme i za kupy galaxií, které deformují světlo ještě vzdálenějších quasarů. Bez noci a tmy by tohle vše nejspíš nebylo.
Byl jsem malý kluk, který začal právě školní docházku, když naší ulicí chodil lampář s tyčí a každou plynovou lampu ručně zapálil nebo zhasnul. Netušil jsem tehdy, že končí nějaká krásná romantická doba. Brzo poté nastoupila éra sodíkových výbojek. Moje maminka mě sdělila, že teď bude na ulicích světlo i v noci jako ve dne. Věřte nevěřte, už tenkrát mě to přišlo nepatřičné. Dnes to považuji za počátek svého tmářství. Až mnohem později, za mé hluboké dospělosti, se začalo mluvit o světelném znečištění a zbytečném svícení do nebe. Hvězdy v našich městech už prakticky neuvidíte. Pamatuji si také, jak poprvé se můj hodně malý syn na jedné z půjčených chalup jednou probudil už za tmy a my jej vzali ven na zápraží. Nad námi svítili hvězdy tak, jak je ve velkém městě nikdy neuvidíte. Koukal se na ně v mé náruči a skoro v němém úžasu. Pak řekl jen jedno jediné slovo: „Velký“. Myslel tím hvězdné nebe s obručí Mléčné dráhy.
Svítíme si do očí a přes to oslnivé světlo nevidíme nic. Proto jsem tmář, který tmu má rád a jsem na to hrdý. A teď musím končit. Právě začíná Hodina Země a já jdu vypnout tento počítač a většinu světel v mém bytě. Vím, že nic moc neušetřím, že této Zemi moc nepomůžu, ale snažím se světlem šetřit nejen jednu konkrétní hodinu, ale kdykoliv je to možné. Svítím jen tak, abych přes to světlo ještě něco vůbec uviděl. Mám ale jeden sen – dostat se do míst, která nebudou prakticky světelně znečištěná. Snad ještě taková místa jsou. V Arktidě, Antarktidě, anebo na Sibiři, či v jiné pustině. Vyjít tam někde ven na zápraží, zaklonit hlavu a podívat se na hvězdy na nebi a říci jen to jedno jediné slovo: „Velkýýýý!“
I do těchto míst dohlédneme díky tmě. Tato kupa galaxií je ještě relativně blízko. Světlo z nich letí „jen“ tři miliardy let. Ale kupa funguje jako gravitační čočka, která deformuje světlo ještě vzdálenějších galaxií za ní. Ty jsou vidět jako oblouky a patří mezi nejvzdálenější objevené galaxie ve vesmíru.
Světelné znečištění současných měst i krásy hvězdné oblohy jsou dobře vidět na časoměrných snímcích v článku Timelapse jako umělecké dílo
Pavel Míka
Jen náznakem - fotomatiné
„Pouhým náznakem“ je opravdu velice hezký námět pro fotografování. Jen mě mrzí, že jsem v hektičnu prázdninových měsíců nenašel dost prostoru, abych vytvořil na toto téma speciální kolekci fotek. Nevadí, i ve svém archivu najdu to, co lze pro dané téma použít.
Pavel Míka
Otevřený dopis Neilu Amstrongovi
Bylo mi devět let a trávil jsem prázdniny s rodiči u jedné české přehradní nádrže, když jednoho rána přišel můj otec a řekl: „Tak už tam chodí.“ To člověk vaší nohou poprvé vystoupil ze své zemské kolébky a dotkl se jiného vesmírného tělesa. Váš Orel přistál v Moři Klidu a vy jste spolu s přítelem a kolegou Buzzem Aldrinem strávili přes dvě hodiny procházkou v té velkolepé pustině za tónů symfonie Z nového světa od Antonína Dvořáka.
Pavel Míka
Fermiho hlučná samota - fotomatiné
„Příliš hlučná samota“ – to je zase tedy námět na fotomatiné - říkal jsem si. Koho to napadá a jak se to dá vlastně fotit? Pokud hrabalovsky, tak asi ve sběrných surovinách. Až mě se zeptá někdo na nějaký námět, navrhnu pro legraci Fermiho paradox. A jsem zvědav, jak se s tím kdo vypořádá. Pak jsem se zamyslel a řekl si, že vlastně Fermiho paradox se dá použít i pro právě zvolený námět příliš hlučné samoty. A že to zkusím. Asi se nesejdu s velkým pochopením. Asi nic nevyhraji. Ale to nevadí, nesoutěžím pro výhru. A tak tady máte mou vlastní nehrabalovskou představu opravdu hlučné a opravdu značné Fermiho samoty.
Pavel Míka
Já blikám, ty blikáš, on nebliká
Již několik let pozoruji, jak se na našich silnicích zvětšuje nešvar nepoužívání směrových světel. Počet neblikajících aut je dnes takový, že se již nemůže jednat jen o sporadické zapomnění. Spíše mám dojem, že mnohdy jde o cílené jednání borců, kteří se nesnižují k něčemu tak pokořujícímu, jako je správné používání směrovek.
Pavel Míka
Rudolfovou štolou skrz naskrz
Fotoblog s komentářem o průchodu dodnes fungující technickou památkou z konce 16. století. A to rozhodně nikoliv suchou nohou. Právě dnes uplynulo 419 let od úplného proražení tohoto jedinečného, ale zároveň skrytého a nepřístupného hornického díla. Vy se do něj můžete podívat alespoň zprostředkovaně v tomto fotoblogu.
Pavel Míka
Já, bloger - fotomatiné
Dovolím si také přispět do fotomatiné svou trochou do mlýna. Jak ale uchopit vyhlášené téma měsíce července „Já, bloger“?
Pavel Míka
Problém přestupné sekundy a internetový čas společnosti Swatch
Přestupná sekunda, která byla poslední den měsíce června vložena do časové soustavy, způsobila chaos a zhroucení některých serverů. Vkládání přestupných sekund působí také problémy v navigačních systémech a tak již několikrát padl návrh tuto praktiku zrušit. Potřebujeme jí vlastně vůbec? Nebo se dá najít nějaké jiné řešení?
Pavel Míka
Růžový sad na Petříně – doba rozkvětu
V tomto komentovaném fotoblogu se vracíme na Petřín do Růžového sadu v době prvního rozkvětu královny květin. Nyní na vrcholu Petřína kvete přes osm tisíc exemplářů růží, přes šedesát odrůd různých barev, vůní a různých květů.
Pavel Míka
Jak se fotí polibek Venuše se Sluncem
Komentovaný fotoblog o přechodu Venuše přes Slunce dne 6.6.2012, do kterého laskavě přispěli také dva další autoři, kteří se mnou fotografovali na místě, které má zcela jistě Genius loci.
Pavel Míka
Otevřený dopis Rayi Bradburymu
Vážený pane! Odešel jste ze svého dlouhého života právě v den vzácného astronomického úkazu, v den přechodu Venuše přes Slunce (v severní Americe úkaz nastal při západu Slunce 5. června 2012). Je to sice jen náhoda, ale téměř jak vystřižená z některých vašich povídek. „Osud si zas jednou přichystal svůj rejstřík náhlých překvapení, příchodů a odchodů“ (citace z povídky Léto s Picassem). Před půl rokem jsem hledal informace o vás na Wikipedii a udivilo mě, že u vašeho jména bylo jen datum narození. Opravdu jsem nepředpokládal, že na konci roku 2011 budete ještě naživu. Potěšilo mě vědomí, že někde na druhé straně této planety ještě dýcháte. Nyní tam již to druhé datum je – 5. června 2012. Bohužel, i když vím, že to druhé datum musí být jednou dopsáno každému z nás. Legendou se ale stát již nemůžete. Vy jste se jí totiž stal dávno před svou vlastní biologickou smrtí.
Pavel Míka
Den, kdy se Venuše líbá se Sluncem
Ve středu 6.6.2012 nad většinou Evropy nevyjde normální Slunce. Pokud se na něj podíváte pozorně, možná uvidíte černý bod. V dalekohledu pak černé kolečko. To planeta Venuše bude právě přecházet přes sluneční kotouč. Tento úkaz je poměrně vzácný a právě tuto středu máme poslední možnost uvidět jej na vlastní oči. Příště se již budou dívat jiní lidé. Bude to v roce 2117.
Pavel Míka
Kurz negativního myšlení od iDnes
Patřil jsem mezi množinu z šesti kilometrů blogerů – je nás prý tolik, že bychom utvořili řadu takto dlouhou – kteří se první červnový večer mohli zúčastnit představení ve Švandově divadle, kam nás blog.iDnes pozval k pětiletému výročí od svého vzniku.
Pavel Míka
Otevřený dopis Borisu Rösnerovi
Vážený pane Rösnere! Je to již neuvěřitelných šest let, co jste se odebral hrát na úplně jiná prkna, na úplně jiná jeviště. Bohužel příliš brzy a ke škodě nás všech, kterým vaše herecké umění přinášelo radost. Mně osobně jí přinášelo i proto, že s vámi mám spojenou i s jednou osobní příhodou, kterou jsem ještě za vašeho života mnohokrát vyprávěl přátelům. Vám jsem jí nikdy neměl možnost sdělit. Možná byste jí považoval za pochlebování běžného člověka populárnímu a slávou ověnčenému herci. Dnes už je všechno jinak a tak vám alespoň napíšu, o co tehdy šlo.
Pavel Míka
Jak jsem spravoval záchod
Život někdy vážně píše neuvěřitelné příhody. A nemusí hned jít o něco světoborného. Jedna pikanterní drobnost se stala tento týden i mě. Ač zručností právě neoplývám, pustil jsem se do malé opravy záchodu.
Pavel Míka
Růžový sad na Petříně – epocha nepety
V tomto komentovaném fotoblogu se přesvědčíte, že na Petřín se nemusíte chodit jen líbat pod rozkvetlou třešeň, nebo se jen vodit za ruce (přičemž to každému přeji). Pokud máte chuť zaostřit svůj zrak i na něco dalšího, než jen na svůj protějšek, tak zde najdete spousty dalších možností.
Pavel Míka
Co to je? Kde to je?
Hádankový fotoblog jedenácti fotografií částí mnohdy notoricky známých památek a budov, které ale možná budete mít problém nakonec poznat. Pod fotografiemi najdete seznam, ze kterého lze vybírat a přiřazovat je k jednotlivým obrázkům.
Pavel Míka
Titanic zvaný Evropa
Je tomu právě sto let, co se potopil legendární a ohromný Titanic. Ambiciózní projekt, který šel ke dnu hned při první plavbě. Dnes při vzpomínce na tuto tragédii se musíme ptát, zdali nejsme na podobně ambiciózní lodi, plující pod modrou vlajkou se žlutými hvězdami.
Pavel Míka
Jak a kdo určuje datum velikonoční neděle?
Velikonoce jako pohyblivý svátek ustanovil první církevní koncil v roce 325 v městě Nikaia, který přijal pravidla, díky nimž se dá vypočítat velikonoční neděle staletí a tisíciletí dopředu. Podívejme se nyní na tato pravidla a na trochu velikonoční statistky.
Pavel Míka
Žabí jaro na kopci uprostřed Prahy
Komentovaný fotoblog o páření ropuch obecných žijících uprostřed Prahy na suchopárném kopci.
Pavel Míka
Kdy vlastně začíná jaro?
Máte také počátek jara spojen s datem 21. března? Tak vězte, že naposledy v našich životech a ve středoevropském časovém pásmu jaro tento den započalo v loňském roce. Znovu se tam vrátí až v roce 2102. I když vlastně, ono to může být i trochu jinak. Ty jarní počátky jsou totiž dva. A pokud vyznáváte pravoslaví, tak dokonce tři.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 40
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2841x