Jak a kdo určuje datum velikonoční neděle?
Základní pravidlo praví, že velikonoční neděle v daném roce je ta neděle, která nastane po prvním jarním úplňku. Astronomické jaro nastává ve chvíli, kdy střed slunečního kotouče se dostane do jarního bodu a tedy v okamžiku jarní rovnodennosti (více je v článku „Kdy vlastně začíná jaro?“). Jaro pro účely určení velikonoční neděle je ale „úředně“ posunuto vždy na 21. března. Také úplněk je administrativně určen a liší se od skutečného astronomického úplňku někdy až o dva dny. Administrativní úplněk se v cizojazyčných textech nazývá Paschal Full Moon. Na přednáškách astronomie jsem také slyšel užívat termín cyklický úplněk, pravděpodobně proto, že na jeho výpočtu se uplatňuje devatenáctiletý Mentonův cyklus. Více o Paschal Full Moon se dozvíte z článku v odkazu.
Nejdříve, kdy může nastat velikonoční neděle, je 22. března, pokud v sobotu 21. března nastane administrativní úplněk. Tato situace je velice vzácná a vyskytne se osmkrát za tisíc let. Naposledy to bylo v roce 1818 a příště tato situace nastane v roce 2285. V roce 2008 jsme ale na vlastní kůži zažili velikonoční neděli 23. března. I toto datum bývá ale vzácné, předtím k tomuto datu nastaly Velikonoce v roce 1913 a příště budou v roce 2160. Mezi další rané Velikonoce v relativně nejbližší době můžeme zařadit velikonoční neděli 25. března v letech 2035 a 2046, anebo velikonoční neděli 27. března v roce 2016.
Naopak v loňském roce 2011 byla velikonoční neděle na svém pozdním konci a to 24. dubna. Příště toto datum nastane až v roce 2095. Velikonoční neděle může nastat už jen o den později, tedy 25. dubna. Jde také o vzácné datum, naposledy to bylo v roce 1948, příště to bude v roce 2038 a poté až v roce 2190. Ještě vzácnější je ale termín 23. dubna, které se vyskytuje stejně jako 22. března jen osmkrát za tisíc let. Naposledy jsme jej zažili v miléniu 2000 a příště jej přivítáme v roce 2079. Existují ale jiné statistiky, které počítají četnost v průběhu pěti milionů sedm set tisíc let a zde se jako nejméně četný den ukazuje právě 22. březen, který v daném cyklu nastane 27550 krát. 25. duben pak 42000 krát. A naopak nejčetnější je 19. duben s počtem velikonočních nedělí 220400 krát. Pokud se chcete procvičit ve statistice, tuto a další tabulku o Velikonocích najdete zde.
V roce 2019 nás čeká ale jiná záležitost, tzv. velikonoční paradoxie. Je to rozdíl mezi astronomickou skutečností a administrativně určenými okolnostmi. Jednoduše řečeno, velikonoční neděle se v tom roce zpozdí o 28 dní, než by původně měla být. Jarní rovnodennost a začátek astronomického jara nastane ten rok 20. března ve 21.58. Astronomický úplněk pak ve čtvrtek 21. března v 1 hodinu 42 minut. Velikonoční nedělí by tak měl být den 24. března. To se ale nestane, protože první jarní administrativní úplněk (Paschal Full Moon) bude až ve čtvrtek 18. dubna a velikonoční neděle pak až 21. dubna 2019. K této situaci občas dochází, před rokem 2019 to byl rok 1974 a po něm to bude rok 2038. Také tabulku velikonoční paradoxie najdete na již dříve uvedeném odkazu.
V případě, že si chcete pohrát se statistikou Velikonoc, tak kromě uvedených odkazů je možné se podívat i na další tabulky, např. na velikonoční neděle od roku 1583 do roku 9999. To je pro běžnou potřebu předpokládám dostatečné. Rozdíl mezi katolickými (a gregoriánským kalendářem se řídícími) a pravoslavnými (a juliánským kalendářem se řídícími) Velikonocemi najdete zase zde. Z přehledu vyplývá, že většinou pravoslavné Velikonoce nastávají později, než ty naše, ale jsou roky, kdy se sejdou. O prvním nikajském koncilu, který přijal pravidla o určování termínu velikonoční neděle, se dočtete zde. Pohyblivost tohoto svátku byla vlastně přijata jako kompromis, protože se různé skupiny církve tehdy nemohly dohodnout na termínu Kristova vzkříšení. Takto tento svátek rotuje v rozmezí 35 kalendářních dní, kdy k této události mělo dojít. A tak jsou roky, kdy to slavíme opravdu přesně (je to asi jako s těmi nejpřesnějšími hodinkami. To jsou ty, které stojí. Dvakrát denně ukazují správný čas).
V každém případě máme letošní velikonoční neděli 8. dubna, tedy prakticky v poločase třiceti pěti denního rozmezí. Bohužel se ukazuje, že co se počasí týče, bylo by letos lepší, kdyby byly Velikonoce vyšly na své brzké březnové dny. Nenechme se ale otrávit počasím, Velikonoce jsou významný svátek a tak si jej užijme, ať už je slavíme v kostele, s pomlázkou v ruce, nebo jen jako prodloužený víkend. Na další se pak můžeme těšit příští rok, kdy velikonoční neděle připadne na 31. března 2013.
Pavel Míka
Jen náznakem - fotomatiné
„Pouhým náznakem“ je opravdu velice hezký námět pro fotografování. Jen mě mrzí, že jsem v hektičnu prázdninových měsíců nenašel dost prostoru, abych vytvořil na toto téma speciální kolekci fotek. Nevadí, i ve svém archivu najdu to, co lze pro dané téma použít.
Pavel Míka
Otevřený dopis Neilu Amstrongovi
Bylo mi devět let a trávil jsem prázdniny s rodiči u jedné české přehradní nádrže, když jednoho rána přišel můj otec a řekl: „Tak už tam chodí.“ To člověk vaší nohou poprvé vystoupil ze své zemské kolébky a dotkl se jiného vesmírného tělesa. Váš Orel přistál v Moři Klidu a vy jste spolu s přítelem a kolegou Buzzem Aldrinem strávili přes dvě hodiny procházkou v té velkolepé pustině za tónů symfonie Z nového světa od Antonína Dvořáka.
Pavel Míka
Fermiho hlučná samota - fotomatiné
„Příliš hlučná samota“ – to je zase tedy námět na fotomatiné - říkal jsem si. Koho to napadá a jak se to dá vlastně fotit? Pokud hrabalovsky, tak asi ve sběrných surovinách. Až mě se zeptá někdo na nějaký námět, navrhnu pro legraci Fermiho paradox. A jsem zvědav, jak se s tím kdo vypořádá. Pak jsem se zamyslel a řekl si, že vlastně Fermiho paradox se dá použít i pro právě zvolený námět příliš hlučné samoty. A že to zkusím. Asi se nesejdu s velkým pochopením. Asi nic nevyhraji. Ale to nevadí, nesoutěžím pro výhru. A tak tady máte mou vlastní nehrabalovskou představu opravdu hlučné a opravdu značné Fermiho samoty.
Pavel Míka
Já blikám, ty blikáš, on nebliká
Již několik let pozoruji, jak se na našich silnicích zvětšuje nešvar nepoužívání směrových světel. Počet neblikajících aut je dnes takový, že se již nemůže jednat jen o sporadické zapomnění. Spíše mám dojem, že mnohdy jde o cílené jednání borců, kteří se nesnižují k něčemu tak pokořujícímu, jako je správné používání směrovek.
Pavel Míka
Rudolfovou štolou skrz naskrz
Fotoblog s komentářem o průchodu dodnes fungující technickou památkou z konce 16. století. A to rozhodně nikoliv suchou nohou. Právě dnes uplynulo 419 let od úplného proražení tohoto jedinečného, ale zároveň skrytého a nepřístupného hornického díla. Vy se do něj můžete podívat alespoň zprostředkovaně v tomto fotoblogu.
Pavel Míka
Já, bloger - fotomatiné
Dovolím si také přispět do fotomatiné svou trochou do mlýna. Jak ale uchopit vyhlášené téma měsíce července „Já, bloger“?
Pavel Míka
Problém přestupné sekundy a internetový čas společnosti Swatch
Přestupná sekunda, která byla poslední den měsíce června vložena do časové soustavy, způsobila chaos a zhroucení některých serverů. Vkládání přestupných sekund působí také problémy v navigačních systémech a tak již několikrát padl návrh tuto praktiku zrušit. Potřebujeme jí vlastně vůbec? Nebo se dá najít nějaké jiné řešení?
Pavel Míka
Růžový sad na Petříně – doba rozkvětu
V tomto komentovaném fotoblogu se vracíme na Petřín do Růžového sadu v době prvního rozkvětu královny květin. Nyní na vrcholu Petřína kvete přes osm tisíc exemplářů růží, přes šedesát odrůd různých barev, vůní a různých květů.
Pavel Míka
Jak se fotí polibek Venuše se Sluncem
Komentovaný fotoblog o přechodu Venuše přes Slunce dne 6.6.2012, do kterého laskavě přispěli také dva další autoři, kteří se mnou fotografovali na místě, které má zcela jistě Genius loci.
Pavel Míka
Otevřený dopis Rayi Bradburymu
Vážený pane! Odešel jste ze svého dlouhého života právě v den vzácného astronomického úkazu, v den přechodu Venuše přes Slunce (v severní Americe úkaz nastal při západu Slunce 5. června 2012). Je to sice jen náhoda, ale téměř jak vystřižená z některých vašich povídek. „Osud si zas jednou přichystal svůj rejstřík náhlých překvapení, příchodů a odchodů“ (citace z povídky Léto s Picassem). Před půl rokem jsem hledal informace o vás na Wikipedii a udivilo mě, že u vašeho jména bylo jen datum narození. Opravdu jsem nepředpokládal, že na konci roku 2011 budete ještě naživu. Potěšilo mě vědomí, že někde na druhé straně této planety ještě dýcháte. Nyní tam již to druhé datum je – 5. června 2012. Bohužel, i když vím, že to druhé datum musí být jednou dopsáno každému z nás. Legendou se ale stát již nemůžete. Vy jste se jí totiž stal dávno před svou vlastní biologickou smrtí.
Pavel Míka
Den, kdy se Venuše líbá se Sluncem
Ve středu 6.6.2012 nad většinou Evropy nevyjde normální Slunce. Pokud se na něj podíváte pozorně, možná uvidíte černý bod. V dalekohledu pak černé kolečko. To planeta Venuše bude právě přecházet přes sluneční kotouč. Tento úkaz je poměrně vzácný a právě tuto středu máme poslední možnost uvidět jej na vlastní oči. Příště se již budou dívat jiní lidé. Bude to v roce 2117.
Pavel Míka
Kurz negativního myšlení od iDnes
Patřil jsem mezi množinu z šesti kilometrů blogerů – je nás prý tolik, že bychom utvořili řadu takto dlouhou – kteří se první červnový večer mohli zúčastnit představení ve Švandově divadle, kam nás blog.iDnes pozval k pětiletému výročí od svého vzniku.
Pavel Míka
Otevřený dopis Borisu Rösnerovi
Vážený pane Rösnere! Je to již neuvěřitelných šest let, co jste se odebral hrát na úplně jiná prkna, na úplně jiná jeviště. Bohužel příliš brzy a ke škodě nás všech, kterým vaše herecké umění přinášelo radost. Mně osobně jí přinášelo i proto, že s vámi mám spojenou i s jednou osobní příhodou, kterou jsem ještě za vašeho života mnohokrát vyprávěl přátelům. Vám jsem jí nikdy neměl možnost sdělit. Možná byste jí považoval za pochlebování běžného člověka populárnímu a slávou ověnčenému herci. Dnes už je všechno jinak a tak vám alespoň napíšu, o co tehdy šlo.
Pavel Míka
Jak jsem spravoval záchod
Život někdy vážně píše neuvěřitelné příhody. A nemusí hned jít o něco světoborného. Jedna pikanterní drobnost se stala tento týden i mě. Ač zručností právě neoplývám, pustil jsem se do malé opravy záchodu.
Pavel Míka
Růžový sad na Petříně – epocha nepety
V tomto komentovaném fotoblogu se přesvědčíte, že na Petřín se nemusíte chodit jen líbat pod rozkvetlou třešeň, nebo se jen vodit za ruce (přičemž to každému přeji). Pokud máte chuť zaostřit svůj zrak i na něco dalšího, než jen na svůj protějšek, tak zde najdete spousty dalších možností.
Pavel Míka
Co to je? Kde to je?
Hádankový fotoblog jedenácti fotografií částí mnohdy notoricky známých památek a budov, které ale možná budete mít problém nakonec poznat. Pod fotografiemi najdete seznam, ze kterého lze vybírat a přiřazovat je k jednotlivým obrázkům.
Pavel Míka
Titanic zvaný Evropa
Je tomu právě sto let, co se potopil legendární a ohromný Titanic. Ambiciózní projekt, který šel ke dnu hned při první plavbě. Dnes při vzpomínce na tuto tragédii se musíme ptát, zdali nejsme na podobně ambiciózní lodi, plující pod modrou vlajkou se žlutými hvězdami.
Pavel Míka
Žabí jaro na kopci uprostřed Prahy
Komentovaný fotoblog o páření ropuch obecných žijících uprostřed Prahy na suchopárném kopci.
Pavel Míka
Chvalozpěv na tmu
Jsem tmář a jsem na to hrdý. Mám tmu rád, mám rád i noc. Pochopitelně jako protiklad běžného denního světla. I já jsem denní tvor, ale právě proto si uvědomuji, že i tma a noc má svůj veliký význam. Historicky možná mnohem větší, než si vůbec připouštíme.
Pavel Míka
Kdy vlastně začíná jaro?
Máte také počátek jara spojen s datem 21. března? Tak vězte, že naposledy v našich životech a ve středoevropském časovém pásmu jaro tento den započalo v loňském roce. Znovu se tam vrátí až v roce 2102. I když vlastně, ono to může být i trochu jinak. Ty jarní počátky jsou totiž dva. A pokud vyznáváte pravoslaví, tak dokonce tři.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 40
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2841x