Titanic zvaný Evropa
Jsem jen cestující třetí třídy a nevím nic o stavbách lodí ani o jejich řízení. Nevím nic o složitostech námořních cest a o správném a bezpečném putování k blaženým zítřejším cílům. Přesto mohu mít a mám pocit, že naše současná plavba není dobrá, že nevede správným směrem a že rozhodnutí na můstku nejsou ta nejlepší. Už jen skutečnost, že se na něm tísní několik desítek kapitánů a kapitánků dělá z této lodi řízeného bludného Holanďana. Paralela s lodí Titanic, která právě v tuto chvíli leží přesně sto let čtyři kilometry pod mořskou hladinou, se tu vlastně nabízí snadno.
Zkáze lodi Titanic předcházel celý řetězec negativních rozhodnutí a činů, které v konečném důsledku vedly k potopení tohoto monstra, které mělo zaručit svým cestujícím luxus, pohodlí a bezpečí. Chyby začaly na rýsovacích prknech (např. malé kormidlo) a pokračovaly při stavbě výběrem a špatnou volbou materiálů (třeba křehčími nýty). Vlastní plavba byla pravděpodobně zbytečně rychlá a nerespektovala skutečné přírodní podmínky v dané oblasti moře. Ve strážních koších chyběly dalekohledy, kapacita záchranných člunů byla nedostatečná. Ani manévr po spatření ledovce nepatřil mezi šťastná rozhodnutí. Naopak to, co mělo loď zachránit, ji zničilo. Dnes je prokázáno, že přímý náraz přídě do ledovce by Titanic poškodil, ale loď by zůstala na hladině do příjezdu záchranných lodí. Toto vše spolu s průběhem vlastních záchranných prací vedlo ke značným obětem na životech. Dvě třetiny lidí, nacházejících se na palubě tohoto tehdejšího zázraku techniky, se doplutí do Ameriky nedočkalo.
I my jsme se nalodili před časem na velkou loď pod názvem Evropská unie, která by nám měla poskytnout dostatek pohodlí a bezpečí a která vypadá, že se také nemůže jen tak potopit. Vím, že nalodit jsme se nejspíš museli, že nebyla jiná možnost. Po několika letech plavby si musíme klást otázku, jestli tato superloď již také nenabírá vodu, přestože na horních palubách hraje hudba a cinkají stříbrné příbory. Jestli tento ambiciózní projekt také nemá trhliny a chyby již z rýsovacích prken a jestli nebyl slepen narychlo z bláta. Asi i tady chybí dalekohledy v pozorovacích koších a tak se dlouhodobé problémy vynořily před přídí až ve chvíli, kdy již nešlo uhnout. A z nich ještě vidíme jen ten pověstný vrcholek ledovce. I zde je otázka, zda v případě Řecka nebyl proveden chybný manévr a místo nárazu přímo si právě naše loď nepáře jeden celý bok. A vlastně nevíme, jestli ty vystřelované světlice jsou ještě slavnostní ohňostroj, nebo už volání o pomoc.
Pokud tato naše loď půjde ke dnu, určitě stáhne sebou také nejméně dvě třetiny lidí. Řekové už s tím své zkušenosti mají, i když oni si tu díru pod čárou ponoru částečně udělali sami. Udělali jí ale za přihlížení celé posádky naší lodě, pro kterou jsou ovšem důležitější problémy, třeba jestli kadeřnice mají mít na rukou prstýnky. Ta díra není jen řecká, je to díra na celé naší lodi. Teď bude jen otázkou času, zdali přibudou další španělské, italské či irské díry, jak budou fungovat vodotěsně přepážky, jak čerpadla a jak se zorganizují záchranné práce. Naši kapitáni si nohy pravděpodobně nenamočí. Zvyk kapitánů neopouštět palubu potápějící se lodi před posledním pasažérem se dnes nenosí ani u skutečných námořních katastrof, natož u těch politických. My, cestující ze třetí třídy bychom se měli sami podívat po nějakých záchranných vestách. Ani pro nás nebude místa na záchranných člunech. A na nějakou záchrannou loď Carpathia se spoléhat také nedá.
Titanic před sto lety otřásl světem a změnil pohled na celou bezpečnost námořní plavby. Naši současní političtí kapitáni a důstojníci by se měli poučit, začít řešit skutečné problémy a změnit vlastní myšlení dříve, než dovedou naši loď k nejbližší pevné zemi – tedy na mořské dno přímo kolmo pod hladinou.
Tento článek jsem chtěl vydat přesně sto let od chvíle, kdy se poslední část z Titanicu, tedy odlomená záď, potopila. Všechny historické prameny udávají tento čas - 15. dubna 1912 ve 2:20. Jenže se jaksi nezmiňují, jakého časového pásma se to týká. Nakonec jsem se na níže uvedených stránkách dopátral, že šlo o lodní čas, který se snad posouvá o čtyři minuty po každém překročeném celém poledníku. To by ale na lodích nedělali nic jiného, než stále seřizovali hodiny. Svého strýčka, který byl námořním důstojníkem, se již zeptat nemohu, bohužel již zemřel (podotýkám že stářím a na suché zemi uprostřed kontinentu). Tak jsem se rozhodl, že budu čas 2:20 považovat za časové pásmo dané oblasti a to je posunuté o čtyři hodiny oproti středoevropskému času a pět hodin oproti času letnímu. Tak tento článek vyšel 15.4.2012 v 7:20 SELČ, i když to asi není ten správný čas, kdy se zavřela hladina nad Titanicem. Matematické masochisty odkazuji na stránku, kde si výpočet a následnou diskuzi o času potopení opravdu vychutnají.
I když tento článek je spíše o dnešní situaci, v rámci vzpomínky na kulaté výročí přidávám odkazy na docela dobré stránky o Titanicu, jeho osudu a osudů mnoha jeho pasažérů.
Titanic World – české velice dobře udělané a obsáhlé stránky o všem včetně filmů o Titanicu
Titanic – sen, pýcha, pád – další podobné české stránky
Elizabeth Gladys Dean "Millvina" – byla poslední žijícím člověkem, který byl na Titanicu. Zemřela ve věku 97 let v roce 2009, v době potopení Titanicu, při kterém zahynul její otec, jí bylo jen devět týdnů.
Pavel Míka
Jen náznakem - fotomatiné
„Pouhým náznakem“ je opravdu velice hezký námět pro fotografování. Jen mě mrzí, že jsem v hektičnu prázdninových měsíců nenašel dost prostoru, abych vytvořil na toto téma speciální kolekci fotek. Nevadí, i ve svém archivu najdu to, co lze pro dané téma použít.
Pavel Míka
Otevřený dopis Neilu Amstrongovi
Bylo mi devět let a trávil jsem prázdniny s rodiči u jedné české přehradní nádrže, když jednoho rána přišel můj otec a řekl: „Tak už tam chodí.“ To člověk vaší nohou poprvé vystoupil ze své zemské kolébky a dotkl se jiného vesmírného tělesa. Váš Orel přistál v Moři Klidu a vy jste spolu s přítelem a kolegou Buzzem Aldrinem strávili přes dvě hodiny procházkou v té velkolepé pustině za tónů symfonie Z nového světa od Antonína Dvořáka.
Pavel Míka
Fermiho hlučná samota - fotomatiné
„Příliš hlučná samota“ – to je zase tedy námět na fotomatiné - říkal jsem si. Koho to napadá a jak se to dá vlastně fotit? Pokud hrabalovsky, tak asi ve sběrných surovinách. Až mě se zeptá někdo na nějaký námět, navrhnu pro legraci Fermiho paradox. A jsem zvědav, jak se s tím kdo vypořádá. Pak jsem se zamyslel a řekl si, že vlastně Fermiho paradox se dá použít i pro právě zvolený námět příliš hlučné samoty. A že to zkusím. Asi se nesejdu s velkým pochopením. Asi nic nevyhraji. Ale to nevadí, nesoutěžím pro výhru. A tak tady máte mou vlastní nehrabalovskou představu opravdu hlučné a opravdu značné Fermiho samoty.
Pavel Míka
Já blikám, ty blikáš, on nebliká
Již několik let pozoruji, jak se na našich silnicích zvětšuje nešvar nepoužívání směrových světel. Počet neblikajících aut je dnes takový, že se již nemůže jednat jen o sporadické zapomnění. Spíše mám dojem, že mnohdy jde o cílené jednání borců, kteří se nesnižují k něčemu tak pokořujícímu, jako je správné používání směrovek.
Pavel Míka
Rudolfovou štolou skrz naskrz
Fotoblog s komentářem o průchodu dodnes fungující technickou památkou z konce 16. století. A to rozhodně nikoliv suchou nohou. Právě dnes uplynulo 419 let od úplného proražení tohoto jedinečného, ale zároveň skrytého a nepřístupného hornického díla. Vy se do něj můžete podívat alespoň zprostředkovaně v tomto fotoblogu.
Pavel Míka
Já, bloger - fotomatiné
Dovolím si také přispět do fotomatiné svou trochou do mlýna. Jak ale uchopit vyhlášené téma měsíce července „Já, bloger“?
Pavel Míka
Problém přestupné sekundy a internetový čas společnosti Swatch
Přestupná sekunda, která byla poslední den měsíce června vložena do časové soustavy, způsobila chaos a zhroucení některých serverů. Vkládání přestupných sekund působí také problémy v navigačních systémech a tak již několikrát padl návrh tuto praktiku zrušit. Potřebujeme jí vlastně vůbec? Nebo se dá najít nějaké jiné řešení?
Pavel Míka
Růžový sad na Petříně – doba rozkvětu
V tomto komentovaném fotoblogu se vracíme na Petřín do Růžového sadu v době prvního rozkvětu královny květin. Nyní na vrcholu Petřína kvete přes osm tisíc exemplářů růží, přes šedesát odrůd různých barev, vůní a různých květů.
Pavel Míka
Jak se fotí polibek Venuše se Sluncem
Komentovaný fotoblog o přechodu Venuše přes Slunce dne 6.6.2012, do kterého laskavě přispěli také dva další autoři, kteří se mnou fotografovali na místě, které má zcela jistě Genius loci.
Pavel Míka
Otevřený dopis Rayi Bradburymu
Vážený pane! Odešel jste ze svého dlouhého života právě v den vzácného astronomického úkazu, v den přechodu Venuše přes Slunce (v severní Americe úkaz nastal při západu Slunce 5. června 2012). Je to sice jen náhoda, ale téměř jak vystřižená z některých vašich povídek. „Osud si zas jednou přichystal svůj rejstřík náhlých překvapení, příchodů a odchodů“ (citace z povídky Léto s Picassem). Před půl rokem jsem hledal informace o vás na Wikipedii a udivilo mě, že u vašeho jména bylo jen datum narození. Opravdu jsem nepředpokládal, že na konci roku 2011 budete ještě naživu. Potěšilo mě vědomí, že někde na druhé straně této planety ještě dýcháte. Nyní tam již to druhé datum je – 5. června 2012. Bohužel, i když vím, že to druhé datum musí být jednou dopsáno každému z nás. Legendou se ale stát již nemůžete. Vy jste se jí totiž stal dávno před svou vlastní biologickou smrtí.
Pavel Míka
Den, kdy se Venuše líbá se Sluncem
Ve středu 6.6.2012 nad většinou Evropy nevyjde normální Slunce. Pokud se na něj podíváte pozorně, možná uvidíte černý bod. V dalekohledu pak černé kolečko. To planeta Venuše bude právě přecházet přes sluneční kotouč. Tento úkaz je poměrně vzácný a právě tuto středu máme poslední možnost uvidět jej na vlastní oči. Příště se již budou dívat jiní lidé. Bude to v roce 2117.
Pavel Míka
Kurz negativního myšlení od iDnes
Patřil jsem mezi množinu z šesti kilometrů blogerů – je nás prý tolik, že bychom utvořili řadu takto dlouhou – kteří se první červnový večer mohli zúčastnit představení ve Švandově divadle, kam nás blog.iDnes pozval k pětiletému výročí od svého vzniku.
Pavel Míka
Otevřený dopis Borisu Rösnerovi
Vážený pane Rösnere! Je to již neuvěřitelných šest let, co jste se odebral hrát na úplně jiná prkna, na úplně jiná jeviště. Bohužel příliš brzy a ke škodě nás všech, kterým vaše herecké umění přinášelo radost. Mně osobně jí přinášelo i proto, že s vámi mám spojenou i s jednou osobní příhodou, kterou jsem ještě za vašeho života mnohokrát vyprávěl přátelům. Vám jsem jí nikdy neměl možnost sdělit. Možná byste jí považoval za pochlebování běžného člověka populárnímu a slávou ověnčenému herci. Dnes už je všechno jinak a tak vám alespoň napíšu, o co tehdy šlo.
Pavel Míka
Jak jsem spravoval záchod
Život někdy vážně píše neuvěřitelné příhody. A nemusí hned jít o něco světoborného. Jedna pikanterní drobnost se stala tento týden i mě. Ač zručností právě neoplývám, pustil jsem se do malé opravy záchodu.
Pavel Míka
Růžový sad na Petříně – epocha nepety
V tomto komentovaném fotoblogu se přesvědčíte, že na Petřín se nemusíte chodit jen líbat pod rozkvetlou třešeň, nebo se jen vodit za ruce (přičemž to každému přeji). Pokud máte chuť zaostřit svůj zrak i na něco dalšího, než jen na svůj protějšek, tak zde najdete spousty dalších možností.
Pavel Míka
Co to je? Kde to je?
Hádankový fotoblog jedenácti fotografií částí mnohdy notoricky známých památek a budov, které ale možná budete mít problém nakonec poznat. Pod fotografiemi najdete seznam, ze kterého lze vybírat a přiřazovat je k jednotlivým obrázkům.
Pavel Míka
Jak a kdo určuje datum velikonoční neděle?
Velikonoce jako pohyblivý svátek ustanovil první církevní koncil v roce 325 v městě Nikaia, který přijal pravidla, díky nimž se dá vypočítat velikonoční neděle staletí a tisíciletí dopředu. Podívejme se nyní na tato pravidla a na trochu velikonoční statistky.
Pavel Míka
Žabí jaro na kopci uprostřed Prahy
Komentovaný fotoblog o páření ropuch obecných žijících uprostřed Prahy na suchopárném kopci.
Pavel Míka
Chvalozpěv na tmu
Jsem tmář a jsem na to hrdý. Mám tmu rád, mám rád i noc. Pochopitelně jako protiklad běžného denního světla. I já jsem denní tvor, ale právě proto si uvědomuji, že i tma a noc má svůj veliký význam. Historicky možná mnohem větší, než si vůbec připouštíme.
Pavel Míka
Kdy vlastně začíná jaro?
Máte také počátek jara spojen s datem 21. března? Tak vězte, že naposledy v našich životech a ve středoevropském časovém pásmu jaro tento den započalo v loňském roce. Znovu se tam vrátí až v roce 2102. I když vlastně, ono to může být i trochu jinak. Ty jarní počátky jsou totiž dva. A pokud vyznáváte pravoslaví, tak dokonce tři.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 40
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2841x