Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Já, bloger - fotomatiné

13. 07. 2012 10:11:12
Dovolím si také přispět do fotomatiné svou trochou do mlýna. Jak ale uchopit vyhlášené téma měsíce července „Já, bloger“?

Když jsem si přečetl téma fotomatiné „Já, bloger“, řekl jsem si, že je to jako dělané pro charakterový autoportrét. Trochu mě to překvapilo, protože ve fotografických soutěžích se portrétní kola vyhlašují na studené a tmavé zimní měsíce a ne do horkého července, kdy se dá fotit tolik jiných věcí. Pak jsem si ale uvědomil, že duchovní matka fotomatiné žije v Austrálii a že v Austrálii je právě zima. Nikdy jsem tam nebyl a tak nevím, jak přesně australská zima probíhá. Pochybuji, že se děti po krátkých pololetních prázdninách brodí prosolenými břečkami sněhu do školy, zatímco se těší na krásné letní prázdniny hned po vánocích v lednu. Je ale možné, že i tak ze Země královny Maud vanou studené antarktické větry, sluníčka a světla k focení je málo, wollemie vznešené svěší své jehlice a počasí je prostě takové, že by člověk do něj ani psa dinga nevyhnal. A tak jsem se rozhodl, že to s tím autoportrétem zkusím a jsem zvědav, jak se s tím vypořádají další autoři.

Sám o sobě tvrdím, že patřím na odvrácenou stranu fotoaparátů. Tedy na stranu hledáčku a spouště. Před objektivy naháním jiné – lidi, krajiny, věci. Když se mě lidé ptají, co rád fotím, tak s oblibou říkám, že nejraději ženy. Mladé, krásné a odvážné. Pravda je ale taková, že mám asi více krajinek, než lidí a portrétů a s aktem mám vlastně zkušenost jen jednu. Občas se ale stane, že se taky cvaknu – tedy fotograficky a výhradně portrétně. Rozhodně nechci, aby mé portréty vypadaly jako ty s biometrickými prvky do pasu. Asi jste se z vlastních pasovek taky zhrozili. Podle mě na nich není ani ten člověk, který se na mě dívá každé ráno ze zrcadla. Mnoho vlastních portrétů se prostě nepovede, ale někdy vpadne něco, co se dá použít a s čím se dá pracovat. A tak dnes mám tady své dvě fotografie, které mohu s klidným svědomím označit nálepkou „Já, bloger“.

Pokud je mám nějak charakterizovat, tak v obou případech mě podle nich nepoznáte. První jsem nabídl své ženě, ať jí nosí v peněžence a při srazech spolužáků z dob studií jí pak ukazuje, koho že si to vzala. Odmítla. Snad vy jí přijmete lépe, než vlastní manželka. Ani druhou fotku žena v peněžence nenosí. Přestože již hraje teplejšími barvami. Inu, doma není prorokem nikdo. Pamatujete na slavnou fotku ze sondy Viking z povrchu Marsu s názvem Tvář? Tak tady jsou snad stejně tajůplné tváře jednoho blogera.

DSE_015756_101.jpg

DSD_013919_100.jpg

Autor: Pavel Míka | pátek 13.7.2012 10:11 | karma článku: 13.55 | přečteno: 1009x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Fotoblogy

Jiří Stratil

Až na ten vrchol

Člověk je tvor velmi bádavý, zvídavý i zvědavý a ambiciózní. Chtěl by všeho dosáhnout, všechno vědět, vidět, všude se podívat a všemu rozumět.

26.7.2017 v 9:20 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 59 | Diskuse

Veronika Ďuríčková

Sokolovské barevné lavičky

Udělat něco dobrého pro město, kde žijeme, nemusí vždycky znamenat statisícové náklady ani pomoc mnoha institucí. Na příkladu Sokolova je vidět, že někdy stačí jen dobrý nápad a zapálení pro věc a prostředky se nakonec najdou.

25.7.2017 v 21:00 | Karma článku: 11.67 | Přečteno: 156 | Diskuse

Jaromír Šiša

Pivo, guláš a kolotoč jsou úžasná kombinace. A k tomu jako dezert sraz veteránů.

Když se spojí pivní slavnosti se soutěží gulášů a srazem veteránů o dobrou zábavu je postaráno. Pokud se přidá i dobré počasí, tak to už vůbec. Však posuďte sami..

25.7.2017 v 10:40 | Karma článku: 36.59 | Přečteno: 1124 | Diskuse

Pavel Kynčil

Trochu zapršelo a ejhle....

Trochu zapršelo a ejhle nejednou se objevily a nalíčili se navoněly a vyrašily ukázat se na světle, jak jim to sluší a jak jsou krásné a také krásní.

25.7.2017 v 8:30 | Karma článku: 14.32 | Přečteno: 377 | Diskuse

Pavel Vrba

Vodní škobrtání v zajetí černobílého vidění.

Letní vedra doplněná o pocity pobytu v prádelně, je třeba vystřídat příjemným prostředím, tekoucí říčkou, která při svém pronikání přes kameny, vydává úžasnou symfonii.

24.7.2017 v 11:45 | Karma článku: 12.16 | Přečteno: 300 | Diskuse
Počet článků 48 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2101
Dívám se na tento svět již přes pět desítek let a stále mnohému nerozumím. Bojím se, že už to tak zůstane – a mnohdy díkybohu. Zajímá mě leccos, co se děje v mém nejbližším okolí, tedy v kouli veliké třináct miliard světelných let.

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.