Já, bloger - fotomatiné

Dovolím si také přispět do fotomatiné svou trochou do mlýna. Jak ale uchopit vyhlášené téma měsíce července „Já, bloger“?

Když jsem si přečetl téma fotomatiné „Já, bloger“, řekl jsem si, že je to jako dělané pro charakterový autoportrét. Trochu mě to překvapilo, protože ve fotografických soutěžích se portrétní kola vyhlašují na studené a tmavé zimní měsíce a ne do horkého července, kdy se dá fotit tolik jiných věcí. Pak jsem si ale uvědomil, že duchovní matka fotomatiné žije v Austrálii a že v Austrálii je právě zima. Nikdy jsem tam nebyl a tak nevím, jak přesně australská zima probíhá. Pochybuji, že se děti po krátkých pololetních prázdninách brodí prosolenými břečkami sněhu do školy, zatímco se těší na krásné letní prázdniny hned po vánocích v lednu. Je ale možné, že i tak ze Země královny Maud vanou studené antarktické větry, sluníčka a světla k focení je málo, wollemie vznešené svěší své jehlice a počasí je prostě takové, že by člověk do něj ani psa dinga nevyhnal. A tak jsem se rozhodl, že to s tím autoportrétem zkusím a jsem zvědav, jak se s tím vypořádají další autoři.

Sám o sobě tvrdím, že patřím na odvrácenou stranu fotoaparátů. Tedy na stranu hledáčku a spouště. Před objektivy naháním jiné – lidi, krajiny, věci. Když se mě lidé ptají, co rád fotím, tak s oblibou říkám, že nejraději ženy. Mladé, krásné a odvážné. Pravda je ale taková, že mám asi více krajinek, než lidí a portrétů a s aktem mám vlastně zkušenost jen jednu. Občas se ale stane, že se taky cvaknu – tedy fotograficky a výhradně portrétně. Rozhodně nechci, aby mé portréty vypadaly jako ty s biometrickými prvky do pasu. Asi jste se z vlastních pasovek taky zhrozili. Podle mě na nich není ani ten člověk, který se na mě dívá každé ráno ze zrcadla. Mnoho vlastních portrétů se prostě nepovede, ale někdy vpadne něco, co se dá použít a s čím se dá pracovat. A tak dnes mám tady své dvě fotografie, které mohu s klidným svědomím označit nálepkou „Já, bloger“.

Pokud je mám nějak charakterizovat, tak v obou případech mě podle nich nepoznáte. První jsem nabídl své ženě, ať jí nosí v peněžence a při srazech spolužáků z dob studií jí pak ukazuje, koho že si to vzala. Odmítla. Snad vy jí přijmete lépe, než vlastní manželka. Ani druhou fotku žena v peněžence nenosí. Přestože již hraje teplejšími barvami. Inu, doma není prorokem nikdo. Pamatujete na slavnou fotku ze sondy Viking z povrchu Marsu s názvem Tvář? Tak tady jsou snad stejně tajůplné tváře jednoho blogera.

 

 

 

 

 

 

 

Autor: Pavel Míka | pátek 13.7.2012 10:11 | karma článku: 16,47 | přečteno: 1034x
  • Další články autora

Pavel Míka

Jen náznakem - fotomatiné

13.9.2012 v 9:39 | Karma: 17,40

Pavel Míka

Otevřený dopis Neilu Amstrongovi

31.8.2012 v 5:55 | Karma: 18,63

Pavel Míka

Já blikám, ty blikáš, on nebliká

26.7.2012 v 15:21 | Karma: 27,68

Pavel Míka

Rudolfovou štolou skrz naskrz

17.7.2012 v 14:11 | Karma: 24,92

Pavel Míka

Otevřený dopis Rayi Bradburymu

8.6.2012 v 18:57 | Karma: 14,01

Pavel Míka

Kurz negativního myšlení od iDnes

2.6.2012 v 23:47 | Karma: 24,95

Pavel Míka

Otevřený dopis Borisu Rösnerovi

31.5.2012 v 11:17 | Karma: 40,23

Pavel Míka

Jak jsem spravoval záchod

26.5.2012 v 22:32 | Karma: 15,29

Pavel Míka

Co to je? Kde to je?

20.4.2012 v 18:16 | Karma: 19,67

Pavel Míka

Titanic zvaný Evropa

15.4.2012 v 7:20 | Karma: 20,46

Pavel Míka

Chvalozpěv na tmu

31.3.2012 v 20:28 | Karma: 6,53

Pavel Míka

Kdy vlastně začíná jaro?

20.3.2012 v 6:14 | Karma: 18,64
  • Počet článků 40
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 2841x
Dívám se na tento svět již přes pět desítek let a stále mnohému nerozumím. Bojím se, že už to tak zůstane – a mnohdy díkybohu. Zajímá mě leccos, co se děje v mém nejbližším okolí, tedy v kouli veliké třináct miliard světelných let.