Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Otevřený dopis krásné Heleně

5. 08. 2012 3:33:33
Krásná Heleno! Zlaté jablko, zlomyslně hozené bohyní sváru Eris s nápisem „té nejkrásnější“, z tebe udělalo jen oběť bez možnosti svobodného výběru. Paris, který do té doby nepoznal ženu, se zachoval jako normální chlap. Co mu bylo po vládě, po moci, po bohatství, po vítězstvích ve válkách, které mu nabízely bohyně Héra a Pallas Athéna za to, že určí právě je za nejkrásnější. Daleko lákavější byla nabídka bohyně lásky Afrodité. A tak zlaté jablko dostala ona a Paris za odměnu dostal tebe. Pak ses deset let dívala z trojských hradeb na to, jak jsou dobývána a nakonec i s městem rozvrácená. Tróju jsi přežila a s prvním manželem Meneláosem, kterému tě Paris unesl, ses vrátila do Sparty. Cestou dlouhou sedm let jste získali nápoj zapomnění a i díky němu pak již spokojený život až do smrti.

Helen_of_Troy4.jpg

Od tvých časů byly a jsou různé Heleny. Odjakživa se unášely, prchaly, muži pro ně padali po tisících v strašných válkách, mocné říše byly vyvráceny v kořenech, aby na jejich prachu vyrostly opět nové a ještě mocnější říše. Heleny vystupující z pěn moří jako ostrovy či rodící se Venuše a explodují v obrovských sopečných erupcích nad žnoucími magmatickými krby.

Jsou i normálnější Heleny. Lidsky křehké, zranitelné, s tlukotem srdce a s horkými proudy v krevním řečišti. Někdy smutné, jindy radující se a šťastné, občas snad i bezradné a bloudící, ale také houževnaté, odhodlané a statečné. A když jsou k tomu ještě půvabné a některé třeba i plavovlasé – děkuji ti poslední dobo ledová za tuto úžasnou mutaci a děkuji ti Pane Bože, že mám to obrovské štěstí žít v té geologické vteřině, kdy je vůbec možné tuto zvláštnost uvidět, zažít a pohladit – pak už to asi musí být opravdu svaté Heleny.

Vím, že by to nebylo rozumné. Vím, že to nakonec štěstí nepřineslo. Že to znamenalo zánik něčeho velikého. Že moudřejší by bylo být moudřejší, mocnější a bohatší. Všechno tohle vím, ale ani já bych si neuměl pomoci.

I já bych to jablko dal Afroditě.

Paris3.jpg

PS: Poslední věta „I já bych to jablko dal Afroditě“ je nahraná na paměťovém médiu nesené japonskou kosmickou sondou Akacuki (japonsky あかつき – Úsvit), která touto dobou měla již kroužit okolo planety Venuše. Japonci dali všem lidem možnost, aby si nějaký svůj vlastní citát na sondu umístili a mě přišlo příznačné, poslat k Venuši (což je latinský ekvivalent k Afroditě) právě tento vzkaz.

Bohužel na konci roku 2010 se nezdařil přibližovací manévr, který měl sondu ukotvit na oběžné dráze a tak sonda Venuši minula a nyní obíhá někde okolo Slunce. O další manévr se může pokusit při dalším přiblížení za šest let, ale výsledek je i tak nejistý a je možné, že sonda setrvá na oběžné dráze okolo Slunce a k Venuši se bude jen občas částečně přibližovat. Dá se říci, že sonda Akacuki a s ní i můj citát právě prožívá svou odysseu.

Autor: Pavel Míka | neděle 5.8.2012 3:33 | karma článku: 9.01 | přečteno: 1380x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Eva Sádecká

Radost jako dar?

Co udělat každý den pro svou radost, když pro každého znamená něco jiného? To víme, nejspíše sami, jaká je ta naše. Skrytá, tichá, bouřlivá, neutuchající, osvobozující, pulsující? Nadšená, milující, zářící? A jak vlastně vzniká?

21.9.2017 v 21:43 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 46 | Diskuse

Libuse Palkova

Počítání italských oveček

Počítat do padesáti je teoreticky naprostá brnkačka, ale pokud máte přepočítat padesát hemžících se Italů. kteří chvíli nepostojí a neustále se rafinovaně přemisťují a přelévají jak zrnka písku, končí všechna sranda.

21.9.2017 v 19:30 | Karma článku: 11.63 | Přečteno: 324 | Diskuse

Vratislav Kozak

Je sponzoring nejvyšší fotbalové a hokejové ligy pivovary smysluplný?

Tento příspěvek byl odpřednášen na konferenci v Bratislavě v roce 1999. Ukazuje, že se ve vrcholovém sportu spotřebovává hodně prostředků, výsledky reprezentace tomu však neodpovídají.

21.9.2017 v 17:51 | Karma článku: 3.68 | Přečteno: 185 | Diskuse

Lenka Šimková

Riskla jsem to… jsem knihovnice

„Budu knihovnicí,“ oznámila jsem kdysi hrdě doma při vyplňování přihlášky na vysokou školu... „Hm, nevypadáš jako někdo, kdo by pracoval v knihovně,“ odvětil tenkrát zamyšleně můj otec a nezvedl oči od knihy.

21.9.2017 v 16:42 | Karma článku: 16.60 | Přečteno: 539 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Před karlštejnským víkendem

Tak v sobotu to vypukne. Začneme se srážet na Karlštejně. S někým se možná potkáme už v kempu, s dalšími na nádraží, s dalšími v hospodě a nakonec všichni i s kastelánovic rodinou na hradě.

21.9.2017 v 15:26 | Karma článku: 7.31 | Přečteno: 181 | Diskuse
Počet článků 48 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2111
Dívám se na tento svět již přes pět desítek let a stále mnohému nerozumím. Bojím se, že už to tak zůstane – a mnohdy díkybohu. Zajímá mě leccos, co se děje v mém nejbližším okolí, tedy v kouli veliké třináct miliard světelných let.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.