Od významných změn v systému pražské hromadné dopravy neuplynul ještě ani týden. Zatím se zdá, že to nějak funguje. Něco je lepší, něco horší, na celkové hodnocení je ještě brzy. Přesto mě zaujala jedna novinka, do této doby nevídaná. Jde o tak zvané převlékání kabátů linek. Jedete v tramvaji číslo 14 a najednou se z ní stane tramvaj číslo 24. Chcete vědět proč? Tak čtěte dál.
Na Ortenově náměstí se toto pondělí ptala jedna paní zaměstnance pražského Dopravního podniku: „Vysvětlete mi, proč se tady ze čtrnáctky stane tramvaj číslo 24?“ Informační pracovník něco obecně říká o novinkách a úsporách, ale to zmíněná paní slyšet nechce. Pořád nechápe, proč se najednou z jedné linky stane jiná linka, i když souprava i řidič jsou stejní. Dokonce ani nemusíte vystupovat. Je pravděpodobné, že onen informátor cestujících sám nemá ani tuchu, proč vlastně k tomuto doposud neznámému fenoménu dochází.
Příhodu mi vyprávěla sestra, a já se tak poprvé dozvěděl o tomto novátorském způsobu přetavení jedné linky tramvaje do druhé. To se do této doby nestávalo. Tramvaj, která vyjela z vozovny jako jedenáctka, se do vozovny jako jedenáctka spořádaně vrátila a poslušně se obracela na jedné či druhé konečné. Tedy na smyčce někde na periférii města. Jen několik smyček je v širším centru Prahy. Na Pankráci, na Špejcharu, na Palmovce, na Malovance a možná ještě někde, kde to tak neznám. Na Václaváku konečnou neuděláte. A o to asi jde mezi tou čtrnáctkou a dvacítkou čtyřkou. Obě mají „konečnou“ na Ortenově náměstí, tedy na obyčejné stanici, kde se nedá zastavit na dlouhou dobu a kde se nedá otočit do protisměru. Proto se tam změní čísla a tramvaj bez prostoje vyráží jako jiná linka. Asi si teď říkáte – dobrá, ale proč se mění ta čísla? Proč čtrnáctka nepokračuje dál jako čtrnáctka? Musel jsem se podívat na dopravní schéma, abych pochopil, že spojená trasa těchto linek se v samém centru okolo Václaváku protne (konkrétně mezi stanicemi Lazarská a nádraží Střed) a vytvoří na plánu Prahy jakési kostrbaté malé psací písmeno el. Pokud by se takto protnula trasa jedné linky, byl by to nejspíš nepředstavitelný binec a nikdo by netušil, jestli jede dopředu, nebo zpátky. A proč se konečná stanice dělá na Ortenově náměstí? Nejspíš proto, aby nemusely linky 14 a 24 jezdit až na smyčky na konečnou někam daleko a tím se ušetří kus trasy a sníží náklady na tyto linky. Takto se v budoucnu dají čistě teoreticky udělat konečné zastávky prakticky z jakékoli průběžné stanice.
Jiná situace nastala u stadionu Strahov. Dříve zde jezdil autobus 217 ze Smíchova do Dejvic. Tato linka je nyní zrušena. Teď ze Smíchova přijede bus číslo 191, který někdy na Stahově končí (a někdy jede dál na Petříny a aby koza se v tom vyznala) a pak vás vyklopí na konečné. V tu chvíli se změní na bus č. 143, popojede asi 50 metrů na jinou (nástupní) zastávku a pokračuje do těch Dejvic. Pokud jezdíte ze Smíchova do Dejvic, tak si musíte vystoupit, popoběhnout těch 50 metrů, aby vám stejný autobus (byť již pod jiným číslem), ze kterého jste před chvílí vystoupili, neujel. Podívat se na to můžete na tomto videu. Ještě horší je to v opačném směru, kde musíte přeběhnout poměrně slušně automobilově frekventovanou ulici bez přechodu. Tady opravdu nechápu, proč se na konečné zastávce hlasově nehlásí, že autobus pokračuje jako jiná linka do Dejvic / na Smíchov a ti co chtějí pokračovat, nevystoupí. Alespoň, že to takhle funguje u těch tramvají číslo 14 a 24. V těch přestupujete, aniž vystupujete.
Možná takových míst je v Praze více, ale sám jezdím jen určitou částí této sítě a tak to všude neznám. Nekritizuji teď městskou hromadnou dopravu v Praze jako takovou. Docela si myslím, že v posledních letech vcelku funguje a jezdím s ní rád (nepíšu nyní o Dopravním podniku hl. m. Prahy a jeho penězotunelech). Ale změny by se měly opravdu řádně vysvětlit a to především ty změny, které jsme doposud neznali. Pražané si zvyknou a naučí se, ale návštěvníci a turisté asi budou tápat. Uvidíme v dalších dnech a týdnech, jak si nový systém sedne a přimlouval bych se za drobné korekce, třeba právě na tom Strahově. Asi spousta lidí bude se změnami nespokojená. To už tak v povaze člověka bývá, když se něco mění. Je možné, že pro někoho budou současné změny k horšímu, bude muset více přestupovat a kombinovat, ale i to tak bývá, že se nedá zavděčit všem. Na druhou stranu třeba zavedení páteřních linek a hlavně páteřních svazků mi přijde jako dobrý nápad. Jen doufám, že především ty páteřní svazky budou opravdu fungovat. Už dříve jsem si mnohokrát všiml, že na stanici přijížděly současně dvě linky tramvají, které dále pokračovaly stejnou trasou. Tak to bylo často v souladu s jízdními řády. Pořád jsem si říkal, že by bylo lepší, kdyby tyto linky přijížděly ve svých vzájemných mezičasech. A to mají dělat páteřní svazky, tedy dvě linky tramvají, jejichž trasa se v určitém významném úseku shoduje a které by měly jezdit i časově mezi sebou a tak výrazně zkrátit čekání v rámci těchto společných úseků.
Jen mám jednu takovou malou osobní nostalgii. Jako hodně malé dítě jsem se díval z Letné nad Čechovým mostem dolů na tramvaje a žvatlal jsem, že dvanáctka jezdí rovně a sedmnáctka zatáčí na most. Já si to nepamatuji, ale tak mi to říkala moje babička, která je již více než 30 let po smrti. Tak to tam jezdilo celý můj život. Přežilo to dokonce i zásadní změny linek po zavedení prvních a později dalších tras metra. Až do minulé soboty. To dvanáctka začala jezdit místo pod Letnou přes Letnou, což je pro mě vlastně dobře, protože tam bydlím, ale zároveň tím skončila zase jedna věc, která tu byla od mého odjakživa. A těch věcí odjakživa mě už mnoho nezbývá.
