Pavel Míka
- Počet článků 40
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2841x
Seznam rubrik
Oblíbené stránky
Oblíbené blogy
Pavel Míka
Otevřený dopis Neilu Amstrongovi
Bylo mi devět let a trávil jsem prázdniny s rodiči u jedné české přehradní nádrže, když jednoho rána přišel můj otec a řekl: „Tak už tam chodí.“ To člověk vaší nohou poprvé vystoupil ze své zemské kolébky a dotkl se jiného vesmírného tělesa. Váš Orel přistál v Moři Klidu a vy jste spolu s přítelem a kolegou Buzzem Aldrinem strávili přes dvě hodiny procházkou v té velkolepé pustině za tónů symfonie Z nového světa od Antonína Dvořáka.
Pavel Míka
Otevřený dopis Rayi Bradburymu
Vážený pane! Odešel jste ze svého dlouhého života právě v den vzácného astronomického úkazu, v den přechodu Venuše přes Slunce (v severní Americe úkaz nastal při západu Slunce 5. června 2012). Je to sice jen náhoda, ale téměř jak vystřižená z některých vašich povídek. „Osud si zas jednou přichystal svůj rejstřík náhlých překvapení, příchodů a odchodů“ (citace z povídky Léto s Picassem). Před půl rokem jsem hledal informace o vás na Wikipedii a udivilo mě, že u vašeho jména bylo jen datum narození. Opravdu jsem nepředpokládal, že na konci roku 2011 budete ještě naživu. Potěšilo mě vědomí, že někde na druhé straně této planety ještě dýcháte. Nyní tam již to druhé datum je – 5. června 2012. Bohužel, i když vím, že to druhé datum musí být jednou dopsáno každému z nás. Legendou se ale stát již nemůžete. Vy jste se jí totiž stal dávno před svou vlastní biologickou smrtí.
Pavel Míka
Otevřený dopis Borisu Rösnerovi
Vážený pane Rösnere! Je to již neuvěřitelných šest let, co jste se odebral hrát na úplně jiná prkna, na úplně jiná jeviště. Bohužel příliš brzy a ke škodě nás všech, kterým vaše herecké umění přinášelo radost. Mně osobně jí přinášelo i proto, že s vámi mám spojenou i s jednou osobní příhodou, kterou jsem ještě za vašeho života mnohokrát vyprávěl přátelům. Vám jsem jí nikdy neměl možnost sdělit. Možná byste jí považoval za pochlebování běžného člověka populárnímu a slávou ověnčenému herci. Dnes už je všechno jinak a tak vám alespoň napíšu, o co tehdy šlo.
Pavel Míka
Otevřený dopis Václavu Hraběti
Milý Václave! Právě uplynulo 47 let od doby, kdy jsi ve věku nedožitých pětadvaceti let zemřel na otravu oxidem uhelnatým. Někdy se říká, že dvacet pět let je i pro katedrálu hodně. Na umírání to věk ale opravdu není. Kdo ví, kolik holek bys ještě pobláznil svými blues.
Pavel Míka
Otevřený dopis Vincentu van Goghovi
Milý Vincente! Rád bych se tě zeptal na mnoho věcí. Chtěl bych toho vědět tolik, že bych svými otázkami rychle vyčerpal veškerou tvou trpělivost. Chtěl bych se zeptat na ta všechna hvězdná nebe nad cypřiši, na slunečnice ve váze, na jedlíky brambor. Na zvedací mosty přes kanály, na kavárny v Arles. Bylo by toho hodně, ale jestli by mi byla umožněna jen jedna jediná otázka, zeptal bych se, co tenkrát rostlo na tom poli, cos maloval v Saint-Rémy třináct měsíců před svou smrtí. Obraz, který tehdy vznikl, mám moc rád a má pro mě velký osobní význam.
Pavel Míka
Otevřený dopis Cecilii Gallerani
Madam, Dame, Výsosti, milá Cecilie, Cilko! Opravdu nevím, jak začít a jak oslovit někoho, kdo by mohl být teoreticky mou prapraprababičkou a přitom já v ní vidím krásnou madou dívku. Protože nás dělí desítky desetiletí a posílám tento dopis do vyšších sfér, rozhodl jsem se Madam, že vám budu drze tykat. Jestli jste tam někde v nebi, tak mi to jistě odpustíte.
