Bleděmodrá tečka (Pale Blue Dot)

Před 22 lety, na svatého Valentina 14. února 1990, se na žádost amerického astronoma Carla Sagana otočily kamery sondy Voyager 1 k místu, odkud se před dalšími více než dvanácti lety vydala na svou dlouhou a nekonečnou cestu bez návratu. Do 6. června toho roku sonda poslala okolo šedesáti fotografii s pohledem směřující ke Slunci a Zemi. Jednou z nich je slavná fotografie s příznačným názvem Bleděmodrá tečka.

Bleděmodrá tečka patří mezi historické přelomové fotografie. Přes možné nedostatky v kompozici a po technické stránce má v sobě přemíru toho, čemu se dá říkat epes grades, nebo eňo ňuňo. U fotografie to může být příslovečné dobré světlo, nebo vystižení okamžiku, či neopakovatelné historické události. U Bleděmodré tečky to je bezesporu místo umístění objektivu. Žádný fotograf se totiž nedostal a ještě hodně dlouho nedostane do vzdálenosti čtyřicet krát větší, než je vzdálenost naší Země od Slunce. Právě ze vzdálenosti přes čtyřicet astronomických jednotek, kde se v únoru 1990 sonda Voyager 1 nacházela, pochází tento pohled na náš domov. Dnes, po dalších dvaceti dvou letech, je sonda již třikrát dál a Země z této vzdálenosti je již pod rozlišovací schopností jejích fotoaparátů.

Pohled na naší mateřskou planetu z míst za oběžnou dráhou trpasličí planety Pluta nás emotivně utvrdí v tom, co rozumem už víme. Jsme jen nepatrnou malou částečkou, prachem, puntíkem, který zabírá jen malinký bod vznášející se v totální pustině. Ostatně lépe to vyjádřil právě duchovní otec této fotografie, americký astronom Carl Sagan ve svém zamyšlení. Podívejte se na něj, poznáte tak trochu jiný rozměr našeho světa.

Sondy Voyager 1 a Voyager 2 byly vypuštěny v srpnu a v září 1977 s cílem doletět k velkým planetám Sluneční soustavy, což bylo u obou sond splněno. Sonda Voyager 1 se po průletech okolo Jupitera a Saturnu začala vzdalovat ze Sluneční soustavy a je dnes nejvzdálenějším lidským výtvorem (v době psaní tohoto příspěvku je Voyager 1 vzdálen přes 120 astronomických jednotek, Voyager 2 pak přes 98 astronomických jednotek. Polohu je možné kontrolovat zde). Přesto stále komunikuje a některé přístroje fungují. Signálu ovšem trvá přes 16 hodin, než tuto vzdálenost překlene. Zajímavostí je, že sonda nese speciální „gramofonovou“ desku jako poselství pro mimozemskou civilizaci. Jsou na ní údaje o naší soustavě, fotografie a zvukové nahrávky. Také pozdravy v mnoha jazycích, češtinu nevyjímaje. Předchůdcem této desky byla známá plaketa na prvních sondách Pioneer 10 a Pioneer 11, které jako první opustily Sluneční soustavu. Přesto dnes nejsou tak vzdálené, jako Voyager 1.

Na druhou stranu je nutné si uvědomit, že přes tuto rekordní vzdálenost, kterou sonda Voyager 1 uletěla za 35 let, je stále ještě na prahu našeho vlastního domova. K překlenutí prostoru mezi Sluncem a nejbližší hvězdou Proximou Centauri (4.22 světelného roku) by teoreticky potřebovala přes 78 tisíc let. Sonda ale míří k hvězdě Sírius, kterou má minout ve vzdálenosti 4,3 světelného roku za 296 tisíc let. A šance, že si gramofonovou desku někdo někdy přehraje, jsou prakticky nulové.

Carl Sagan (1943 – 1996) – americký astronom a popularizátor astronomie. Autor mnoha knih a článků, mimo jiného i románu Kontakt, který byl také zfilmován. Podporoval program SETI (hledání mimozemských civilizací) a zabýval se vědeckou i pedagogickou činností. Spolupracoval na tvorbě plakety pro sondy Pioneer i desky pro sondy Voyager. Bohužel po těžké nemoci zemřel ve věku 62 let. Jedna z posledních knih se jmenuje právě Pale Blue Point, tedy Bleděmodrá tečka. (Celý životopis Carla Sagana najdete zde).

Pro úplnost je nutno dodat, že mnohem později se také sondě Cassini, která obíhá planetu Saturn s jeho prstenci a systémem měsíců, podařilo vyfotit úžasnou fotografii, na které je planeta Země. Sonda Cassini je sice mnohem blíž Zemi, než Voyager 1 v době fotografování bleděmodré tečky, ale Cassini se povedlo vyfotit Zemi mezi prstenci Saturnu, za kterým bylo právě schované Slunce. Šlo tedy o zatmění Slunce Saturnem. Prstence zapracovaly jako obrovská odrazná deska a tak i půlnoční strana Saturnu není úplně tmavá a fotografie je kromě vědeckého přínosu také krásná. I z této „menší“ vzdálenosti Země působí jen jako malá tečka. Tato fotka je také často publikována a najdete jí třeba zde.