Pravidlo zipování má zlepšit průjezd místem, kde se dva pruhy zúží do jedno. Má tedy zlepšit plynulost dopravy, aniž by snížila bezpečnost. Nejde o to, aby jste vy blbým místem na silnici projeli rychle a po vás ať je třeba potopa, jde o to, aby všichni projeli co nejplynuleji a nejrychleji, přestože ke zpomalení jízdy všech vozidel jistě dojde. Aby zipování bylo opravdu funkční, vyžaduje spolupráci a souhru naprosté většiny řidičů. Již jen malé procento těch, kteří zipování úmyslně či neúmyslně porušují, stačí k tomu, aby se dopravní situace v daném místě zhroutila jako domeček z karet. O tom, jak část Čechů zipování nechápe, svědčí třeba i tento blog. Paradoxně slušní řidiči, kteří „zipují“ desítky a stovky metrů před vlastním zúžením, zbytečně snižují plynulost až k zastavení vozidel a zároveň zbytečně kolony natahují do délky a uvolňují jízdní pruh pro ty, na které pak nadávají, když je předjíždí. Jiná autorka v tomto blogu popsala správně fungování zipu přímo na skutečném látkovém zipu. Je to dobrý model, protože i zoubky skutečného zipu se musí do sebe zakousnout jen v jednom jediném správném místě. Bez toho princip zipu nebude fungovat ani na poklopci, ani na víceproudé silnici.
O zipování se dá mluvit jen tehdy, když dva vedle sebe jdoucí pruhy se z důvodu překážky v jednom z pruhů zúží do toho druhého pruhu. Před místem zúžením mají auta rovnoměrně vyplnit všechny jízdní pruhy a tak využít celkový profil víceproudé silnice. K místu zúžení se pak mají auta v pruzích přibližovat souběžně, stejnou rychlostí a již bez přejíždění z pruhu do pruhu. Kolona zpomalí, ale důležité je, že souvisle bez zastavení jede. Souběžnou jízdou stejnou rychlostí se také nevytváří žádný prostor pro předjíždění a nikdo vás nemůže nutit uhýbat rychleji jedoucím vozidlům (výjimkou jsou samozřejmě sanitky, hasiči a policie se zapnutými modrými majáky), protože v případě hustého provozu platí pravidla jako pro jízdu v pruzích v obci. Další důležitou podmínkou je dojet v pruhu s překážkou až na samý konec a zazipovat se až v tom místě, když před vámi již není žádné další vozidlo. Podstatné je, aby se auta na střídačku striktně pouštěla, ale přitom nezastavovala a jen zpomalovala. Nechat zazipovat auto před vámi není laskavost, ale je to požadavek vyhlášky, tedy vlastně povinnost. Stejně tak není slušnost pustit před sebe dvě a více vozidel, protože to také není zipování a opět to vede k zasekávání kolony. Auta, která zipují z končícího pruhu, se zase nemají cpát do mezery, která není jejich a na tu svojí mezeru si musí počkat. Jak jednou ztratí kolona moment hybnosti, každý rozjezd každého vozidla má vteřinová zpoždění, která se sčítají a narůstají do mnoha minut.
Pokud by toto takto chápala většina řidičů a pokud by toto také důsledně většina řidičů dodržovala, tak by se náš život na silnicích rozhodně zlepšil. Jenže to je asi ten kámen úrazu, protože někdy stačí i jeden řidič, který chce „zipovat“ včas a ten spouští domino efekt zpomalování a zastavování jízdy. Zipovat se dá opravdu jen v místě překážky, všude jinde je to něco jiného (nazval bych to nezipováním) a je to většinou špatně. Představte si, kdyby se zoubky ve vašem skutečném zipu chtěly spojit deset centimetrů před jezdcem. V případě zipu i silnice pak nastane jediné – zaseknutí.
Říkám to raději rovnou - opravdu se snažím být za volatnem i mimo auto slušný a ohleduplný, nepředbíhám ve frontách a to jak vozidel, tak třeba na poště či u doktora. Se svým autem se v situacích, kde nejde o zipování, většinou zařazuji na konec fronty a pak se dívám na desítky aut, jak mě předjíždějí. Například v Praze na Letné u stadionu Sparty, kudy pravidelně jezdím. Courám se v pravém pruhu od Špejcharu k Letenskému náměstí, protože vím, že levý pruh odbočuje vlevo do ulice Jana Zajíce. Tady nejde o zipování, protože levý pruh nepřestává být průběžný, je pouze odbočující. Ani nechci vědět, kolik hodin času jsem v těchto místech strávil poskakováním na první rychlostní stupeň nechaje se předjíždět těmi dravci, kteří se pak nacpou stovky metrů přede mnou do mého pruhu a tak díky nim se sám k cíli sunu jen hlemýždím tempem. Ale tam, kde opravdu jde o zipování, mnohdy předjíždím všechny ty rádoby slušné řidiče, co mi zbytečně brzo uvolnili jízdní pruh, zatímco ten svůj pomohli zahltit a zastavit. Rád bych jel souběžně vedle nich stejnou rychlostí, ale právě ti slušní mě to znemožnili a já odmítám dělat stejnou blbost jako oni. Také mnozí z těch, co jedou se mnou v končícím pruhu to také nevydrží až na konec a začínají se do průběžného pruhu cpát několik desítek metrů před tím, než by měli. Pak se stane, že místo jednoho auta se zařazuje hned několik vozidel a to zase vede ke zpomalování a zastavování.
Docela by mě zajímalo, jak to funguje v jiných zemích. Jestli je tam stejná míra nepochopení, jako u nás a jestli toto pravidlo, které je dost náchylné na přesné provedení, vůbec může bezchybně někde fungovat. Asi by se měla udělat nějaká vysvětlující kampaň a v autoškolách by se mělo dbát na řádné vysvětlení snad i s nácvikem nebo alespoň s animací. Odcitovat paragraf někdy nestačí, je nutné k tomu udělat prováděcí výklad. Ale asi ještě dlouho tady budou řidiči, kteří si to budou vykládat po svém a budou se „zipovat včas“ a pak v místě překážky nebudou pouštět auta proto, že budou naštvaní z toho, že sami zkomplikovali situaci jak sobě, tak druhým.
Viz také tento článek o zipování