Otevřený dopis Borisu Rösnerovi
Poprvé jsem vás uviděl na prknech divadla ABC - to již patřilo do Městských divadel pražských. V té době mě bylo nějakých osmnáct, devatenáct let, tedy koncem sedmdesátých let minulého století a vy jste hrál v nějaké ztřeštěné komedii s písničkami a s mnoha dvousmyslnými a často i jednosmyslnými sexuálními narážkami. Kdo si tu dobu normalizace pamatuje, tak ví, že sex a vše co s ním souviselo, bylo tabu a tak ta hra byla velice působivá, především pak pro mladého kluka, kterým jsem tehdy byl. Pokoušel jsem zpětně najít název této hry, ale nepodařilo se mi to. Nejspíše nepatřila do toho nejlepšího, co se v divadle ABC a ve vašem repertoáru objevilo. Moc dobře si ale pamatuji, jak vy osobně jste exceloval v hlavní roli a já si již po tomto představení říkal, proč tento herec není více vidět v televizi a ve filmu. Tehdy jste ještě nebyl tak populární, ale v následujících letech se situace začala obracet a vy jste se začal objevovat na plátnech kin a na obrazovce televize. Zpočátku jste ale hrál většinou samé nesympatické a negativní typy postav.
Mnoho lidí, kteří vás neznali z divadla, vás proto zpočátku nemělo rádo, protože negativnost hraných postav dopadala i na vaší skutečnou hlavu. Já si ovšem pamatoval naše první setkání v divadelní hře a tak jsem všem vždy tvrdil, že jste výborný herec, který jen dobře hraje své role. Ani nevíte, jakou radost jsem měl, když jste mě během dalších let nezklamal a stal jste se opravdu hercem první velikosti. Vím, že divadlo bylo to hlavní ve vašem životě a film pro vás byl možná jen takový vedlejšák. Přesto jsou to paradoxně právě filmy a televizní záznamy, ve kterých vás můžeme opakovaně uvidět. Na divadelní prkna už bohužel vkročit nemůžete. Měl jsem ještě to štěstí, že jsem vás viděl v Národním divadle jako De Guiche ve hře Cyrano z Bereracu. Ale to už byla labutí píseň, ačkoliv jsem to v té chvíli netušil.
Tak vám chci poděkovat za tu první divadelní hru a za všechny další role, které jste tak dobře sehrál. Za koníka Hopa, za Salieriho, za Harpagona, kterého jsem ve vašem podání ke své škodě bohužel neviděl. A ještě vám musím říci, že i dnes mám svého dalšího výborného divadelního herce, který na prknech znamenající svět exceluje a pokud dostane televizní či filmovou roli, jde o štěk a většinou opět nesympatickou, či nemastnou a neslanou postavu. Tak čekám, jestli se bude vaše úspěšná herecká historie opakovat i u něho.
Boris Rösner (*25.1.1951 v Opavě – +31.5.2006 v Kladně) byl český herec vynikající především v divadelních rolích – např. Arbenina v „Maškarádě“, Salieriho v „Amadeovi, Puka ve „Snu noci svatojánské“, Edmunda v „Králi Learovi“, Mefista ve „Faustovi“, Harpagona v „Lakomci. Za tuto roli mu byla udělena v roce 2004 cena Thalie a cena Alfréda Radoka. Filmové umění, které ho vidělo jako stvořitele vedlejších záporných postav, ho využívalo od poloviny 70. let opravdu výjimečně. Často hrál jen epizodní postavy. Více hereckých příležitostí mu přinesla televize se svými inscenacemi. Jeho hlas se také uplatnil při přednesu, v rozhlase a především v dabingu (např. Salierii ve Formanově Amadeovi, či koník Hop ve Včelce Máje).
Ke konci života bojoval Boris Rösner se zákeřnou rakovinou, které nakonec nečekaně podlehl v kladenské nemocnici 31. května 2006 ve věku pouhých padesáti pěti let.
Můžete si přečíst i moje dříve napsané otevřené dopisy.
Pavel Míka
Jen náznakem - fotomatiné
„Pouhým náznakem“ je opravdu velice hezký námět pro fotografování. Jen mě mrzí, že jsem v hektičnu prázdninových měsíců nenašel dost prostoru, abych vytvořil na toto téma speciální kolekci fotek. Nevadí, i ve svém archivu najdu to, co lze pro dané téma použít.
Pavel Míka
Otevřený dopis Neilu Amstrongovi
Bylo mi devět let a trávil jsem prázdniny s rodiči u jedné české přehradní nádrže, když jednoho rána přišel můj otec a řekl: „Tak už tam chodí.“ To člověk vaší nohou poprvé vystoupil ze své zemské kolébky a dotkl se jiného vesmírného tělesa. Váš Orel přistál v Moři Klidu a vy jste spolu s přítelem a kolegou Buzzem Aldrinem strávili přes dvě hodiny procházkou v té velkolepé pustině za tónů symfonie Z nového světa od Antonína Dvořáka.
Pavel Míka
Fermiho hlučná samota - fotomatiné
„Příliš hlučná samota“ – to je zase tedy námět na fotomatiné - říkal jsem si. Koho to napadá a jak se to dá vlastně fotit? Pokud hrabalovsky, tak asi ve sběrných surovinách. Až mě se zeptá někdo na nějaký námět, navrhnu pro legraci Fermiho paradox. A jsem zvědav, jak se s tím kdo vypořádá. Pak jsem se zamyslel a řekl si, že vlastně Fermiho paradox se dá použít i pro právě zvolený námět příliš hlučné samoty. A že to zkusím. Asi se nesejdu s velkým pochopením. Asi nic nevyhraji. Ale to nevadí, nesoutěžím pro výhru. A tak tady máte mou vlastní nehrabalovskou představu opravdu hlučné a opravdu značné Fermiho samoty.
Pavel Míka
Já blikám, ty blikáš, on nebliká
Již několik let pozoruji, jak se na našich silnicích zvětšuje nešvar nepoužívání směrových světel. Počet neblikajících aut je dnes takový, že se již nemůže jednat jen o sporadické zapomnění. Spíše mám dojem, že mnohdy jde o cílené jednání borců, kteří se nesnižují k něčemu tak pokořujícímu, jako je správné používání směrovek.
Pavel Míka
Rudolfovou štolou skrz naskrz
Fotoblog s komentářem o průchodu dodnes fungující technickou památkou z konce 16. století. A to rozhodně nikoliv suchou nohou. Právě dnes uplynulo 419 let od úplného proražení tohoto jedinečného, ale zároveň skrytého a nepřístupného hornického díla. Vy se do něj můžete podívat alespoň zprostředkovaně v tomto fotoblogu.
Pavel Míka
Já, bloger - fotomatiné
Dovolím si také přispět do fotomatiné svou trochou do mlýna. Jak ale uchopit vyhlášené téma měsíce července „Já, bloger“?
Pavel Míka
Problém přestupné sekundy a internetový čas společnosti Swatch
Přestupná sekunda, která byla poslední den měsíce června vložena do časové soustavy, způsobila chaos a zhroucení některých serverů. Vkládání přestupných sekund působí také problémy v navigačních systémech a tak již několikrát padl návrh tuto praktiku zrušit. Potřebujeme jí vlastně vůbec? Nebo se dá najít nějaké jiné řešení?
Pavel Míka
Růžový sad na Petříně – doba rozkvětu
V tomto komentovaném fotoblogu se vracíme na Petřín do Růžového sadu v době prvního rozkvětu královny květin. Nyní na vrcholu Petřína kvete přes osm tisíc exemplářů růží, přes šedesát odrůd různých barev, vůní a různých květů.
Pavel Míka
Jak se fotí polibek Venuše se Sluncem
Komentovaný fotoblog o přechodu Venuše přes Slunce dne 6.6.2012, do kterého laskavě přispěli také dva další autoři, kteří se mnou fotografovali na místě, které má zcela jistě Genius loci.
Pavel Míka
Otevřený dopis Rayi Bradburymu
Vážený pane! Odešel jste ze svého dlouhého života právě v den vzácného astronomického úkazu, v den přechodu Venuše přes Slunce (v severní Americe úkaz nastal při západu Slunce 5. června 2012). Je to sice jen náhoda, ale téměř jak vystřižená z některých vašich povídek. „Osud si zas jednou přichystal svůj rejstřík náhlých překvapení, příchodů a odchodů“ (citace z povídky Léto s Picassem). Před půl rokem jsem hledal informace o vás na Wikipedii a udivilo mě, že u vašeho jména bylo jen datum narození. Opravdu jsem nepředpokládal, že na konci roku 2011 budete ještě naživu. Potěšilo mě vědomí, že někde na druhé straně této planety ještě dýcháte. Nyní tam již to druhé datum je – 5. června 2012. Bohužel, i když vím, že to druhé datum musí být jednou dopsáno každému z nás. Legendou se ale stát již nemůžete. Vy jste se jí totiž stal dávno před svou vlastní biologickou smrtí.
Pavel Míka
Den, kdy se Venuše líbá se Sluncem
Ve středu 6.6.2012 nad většinou Evropy nevyjde normální Slunce. Pokud se na něj podíváte pozorně, možná uvidíte černý bod. V dalekohledu pak černé kolečko. To planeta Venuše bude právě přecházet přes sluneční kotouč. Tento úkaz je poměrně vzácný a právě tuto středu máme poslední možnost uvidět jej na vlastní oči. Příště se již budou dívat jiní lidé. Bude to v roce 2117.
Pavel Míka
Kurz negativního myšlení od iDnes
Patřil jsem mezi množinu z šesti kilometrů blogerů – je nás prý tolik, že bychom utvořili řadu takto dlouhou – kteří se první červnový večer mohli zúčastnit představení ve Švandově divadle, kam nás blog.iDnes pozval k pětiletému výročí od svého vzniku.
Pavel Míka
Jak jsem spravoval záchod
Život někdy vážně píše neuvěřitelné příhody. A nemusí hned jít o něco světoborného. Jedna pikanterní drobnost se stala tento týden i mě. Ač zručností právě neoplývám, pustil jsem se do malé opravy záchodu.
Pavel Míka
Růžový sad na Petříně – epocha nepety
V tomto komentovaném fotoblogu se přesvědčíte, že na Petřín se nemusíte chodit jen líbat pod rozkvetlou třešeň, nebo se jen vodit za ruce (přičemž to každému přeji). Pokud máte chuť zaostřit svůj zrak i na něco dalšího, než jen na svůj protějšek, tak zde najdete spousty dalších možností.
Pavel Míka
Co to je? Kde to je?
Hádankový fotoblog jedenácti fotografií částí mnohdy notoricky známých památek a budov, které ale možná budete mít problém nakonec poznat. Pod fotografiemi najdete seznam, ze kterého lze vybírat a přiřazovat je k jednotlivým obrázkům.
Pavel Míka
Titanic zvaný Evropa
Je tomu právě sto let, co se potopil legendární a ohromný Titanic. Ambiciózní projekt, který šel ke dnu hned při první plavbě. Dnes při vzpomínce na tuto tragédii se musíme ptát, zdali nejsme na podobně ambiciózní lodi, plující pod modrou vlajkou se žlutými hvězdami.
Pavel Míka
Jak a kdo určuje datum velikonoční neděle?
Velikonoce jako pohyblivý svátek ustanovil první církevní koncil v roce 325 v městě Nikaia, který přijal pravidla, díky nimž se dá vypočítat velikonoční neděle staletí a tisíciletí dopředu. Podívejme se nyní na tato pravidla a na trochu velikonoční statistky.
Pavel Míka
Žabí jaro na kopci uprostřed Prahy
Komentovaný fotoblog o páření ropuch obecných žijících uprostřed Prahy na suchopárném kopci.
Pavel Míka
Chvalozpěv na tmu
Jsem tmář a jsem na to hrdý. Mám tmu rád, mám rád i noc. Pochopitelně jako protiklad běžného denního světla. I já jsem denní tvor, ale právě proto si uvědomuji, že i tma a noc má svůj veliký význam. Historicky možná mnohem větší, než si vůbec připouštíme.
Pavel Míka
Kdy vlastně začíná jaro?
Máte také počátek jara spojen s datem 21. března? Tak vězte, že naposledy v našich životech a ve středoevropském časovém pásmu jaro tento den započalo v loňském roce. Znovu se tam vrátí až v roce 2102. I když vlastně, ono to může být i trochu jinak. Ty jarní počátky jsou totiž dva. A pokud vyznáváte pravoslaví, tak dokonce tři.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 40
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2841x