Jak se fotí polibek Venuše se Sluncem

Komentovaný fotoblog o přechodu Venuše přes Slunce dne 6.6.2012, do kterého laskavě přispěli také dva další autoři, kteří se mnou fotografovali na místě, které má zcela jistě Genius loci.

Budík řve po třetí hodině ranní, ale nebudí mě. Nespím už od jedné a to, že Měsíc svítí do okna, mě vyloženě těší. Kontroluji několikrát nebe, a i když okolo Měsíce je jistý opar, zřetelně rozeznávám velké útvary, třeba Moře neklidu. Moře neklidu je i ve mně. Slunce, Venuše i Země jsou již v jedné přímce a tak Japonci se již dívají na černou tečku na slunečním disku. Američanům zase Slunce s Venuší zapadá za obzor a nám za několik hodin obě nebeská tělesa nad obzor vyjdou. A já vím, kde chci, aby to bylo, ale nevím, jestli jsem počítal dobře azimuty, které jsem si kreslil na mapy. Snídám, beru stativ, foťák a autem se přiblížím k místu, kam dojdu pěšky.

Nejsem tu sám, ale není tu tolik lidí, jako 31. května 2003, když Slunce vycházelo částečně zatměné Měsícem. Teď vlastně čekám na prstencové zatmění Slunce Venuší. Ale jde o jev daleko vzácnější, než jsou zatmění Slunce a Měsíce, protože přechody Venuše přicházejí ve dvojicích po osmi letech a pak jsou více než stoleté mezery. Toto je druhý přechod z této dvojice vyhrazené naší generaci a další dva budou až v letech 2117 a 2125. Takže teď je ta chvíle, kdy je to pro nás naposled.

Slunce vychází, fotím první expozice, vypadá to dobře. Počasí je skvělé, po zataženém včerejšku je jasné ráno, ale opar by pomohl ztlumit jas Slunce a to se neděje. Dva fotografové asi sto metrů severněji taky usilovně fotí. Později je kontaktuji a dostávám od nich laskavý souhlas s veřejněním jejich fotografií na svém blogu.

A tak tady nejprve zveřejňuji jejich fotky:

Tomáš Tržický – zakladatel a provozovatel stránek o optických úkazech v atmosféře (odkaz na tyto stránky je na konci článku) a jeho úžasné fotografie. Hned ta první je podle mě nejlepší:

 a ještě dvě verze s korouhví:

Tomáš Sládek a jeho fotografie z prakticky totožného místa – asi již tušíte z jakého.

A nyní moje vlastní fotografie, které jsem fotil asi sto metrů jižněji od svých kolegů, kteří také vstávali ve tři ráno. Ty již nepokrytě prozradí, že to místo, odkud jsme fotili, je Petřín pod Strahovským klášterem a dominantu či kulisu nám dělala katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha.

Slunce vychází zhruba tam, kde jsem si jej přál. Na špici věže katedrály vidíte korouhev v podobě Českého lva, která je k naší poloze správně natočena a tak jste jí mohli obdivovat na detailních záběrech Tomáše Tržicekého.

A asi nejlepší záběr z tohoto místa:

Nebudu zastírat, že moje fotografie prošly jistou úpravou. Především ztmavením vlastní Venuše ve Slunci a v jednom případě jde i o překrytí dvou různých expozic, ale jinak to fakt nešlo. Slunce bylo brzo přepálené, anebo nebylo zase vidět nic jiného než Slunce – jako na těchto fotkách. Ty další tečky jsou sluneční skvrny.

 Na posledním snímku je vidět zdeformování Slunce refrakcí a náznak zeleného paprsku nahoře. Ale i v tomto mě trumfnul Tomáš Tržický a tady je jeho zelený paprsek při těsně při prvním vykouknutím slunečního okraje nad obzor.

Konec focení, Slunce již moc pálí a tak to balím a běžím na nedalekou hvězdárnu na vrcholu Petřína a čekám frontu na dalekohled. Dívám se ve chvíli, kdy se Venuše na slunečním disku přibližuje k jeho vnitřnímu kraji. Za několik desítek minut je pak konec. Loučím se s Venuší jako s černou dámou na zlatém nebeském šachovém políčku. Po zbytek života jí už uvidím jen jako bílou dámu na černém poli, bílou dámu Jitřenku či bílou dámu Večernici.

Večer ze zpráv se dozvídám, že ve věku 91 let zemřel Ray Bradbury (5.6.2012 – den, kdy Američanům zapadalo Slunce líbající se s Venuší), americký legendární spisovatel, který pozdvihl žánr sci-fi na vysoké umění. Marka Twaina přinesla i odnesla Halleyova kometa. Raye Bradburyho paradoxně odnesla Venuše, přestože Bradbery byl mnohem více Marťan. Jako by chtěl osud tento den vzácného nebeského úkazu obohatit ještě nějakou další významnou výjimečností.

Související odkazy:

1) další množství fotografií přechodu Venuše přes Sunce dne 6.6.2012

2) stránka Tomáše Tržického Optické úkazy v atmosféře - doporučuji, jsou zde vysvětleny četně jevy a je tu spousta fotografií a sami můžete do fotogalerie přispívat. Pokud  chcete podívat především na fotografie, tak tady jsou Přírůstky. Doufám, že v dohledné době napíši o těchto úkazech a o těchto stránkách článek.

3) článek "Den, kdy se Venuše líbá se Sluncem" s vysvětlením, fotografiemi a odkazy na přechod Venuše a Merkuru přes sluneční kotouč

4) článek "Otevřeny dopis Rayi Bradburymu", které je mým rozloučením s tímto spisovatelem, který mě provázel většinu ho života a doufám, že mě jeho knihy budou ještě dlouho doprovázet dál.

5) další fotografie nejen Venuše a Slunce na APODu a z nich doporučuji toto video, kde je to i s hudbou

Tento článek vyšel přesně jeden týden po východu Slunce s Venuší v Praze (tedy 13.6.2012 ve 4:54:35 středoevropského letního času)