O ztracené Ztracené maturitní generaci

V pondělí se mi z blogu ztratil článek „Ztracená maturitní generace“. Tedy nebyl vyvěšen na titulní straně blogu, ač tak měl být. A to se vlastně rovná ztracení. V pondělí více než dvě hodiny po poledni nastaly totiž na stránkách blogu nějaké potíže. Nové články po tuto dobu nepřibývaly, a když se tam pak najednou všechny blogy v tom čase vydané do titulní strany nasypaly, tak ten můj mezi nimi nepochopitelně chyběl. Prostě propadl, jako cermaťácká státní maturita a mnozí studenti při ní ze slohu. A o tom můj blog právě pojednával. Na mém sokromém blogu článek je, ale nikdo jej prakticky nečte, protože o něm nikdo neví. Za dva dny má asi 40 přístupů a z toho bude tak deset mých vlastních. Napsal jsem už větší hlouposti a měly lepší úspěšnost a tak chci svému článku dát šanci na reparát. I propadlí studenti tu šanci mají. Jen už nikdy nikdy nikdy nedám do názvu slovo odvozené od slova ztráta, ztracený, ztratit se. Pak mně snad virtuální tiskařští šotci dají pokoj a nebudou házet mé články do nějaké digitální Macochy. Pokud tedy po tomto úvodu máte ještě zájem přečíst si původní článek, tak laskavě zostřete svůj zrak na řádky níže. Děkuji. PM.

 

Ztracená maturitní generace

Až maturanti letošního roku za „iks“ let budou vyprávět svým dětem či vnuků, jak v roce 2012 maturovali, klidně budou moci o sobě říkat, že jsou ztracenou maturitní generací. Že z nich stát, do něhož se narodili, udělal pokusné králíky a že je naprosto nezodpovědně vystavil nedomyšlenému projektu.

Stačí jen číst zprávy a člověk se nestačí divit, co se od studentů, rodičů, učitelů, ředitelů a politiků dozví. Statní maturity se staly fraškou, a pokud bychom je měli hodnotit školními metodami, tak propadly na celé čáře takovým způsobem, že si nezaslouží ani reparát. Možná by to bylo k smíchu, kdyby to negativně neovlivnilo stovky studentů, kteří možná poprvé ztratili důvěru ve státní systém. A nejde jen o ty propadlé premianty ze slohových prací a nejde jen o přehodnocování matematických testů. Jde o všechny studenty, kterým nespravedlivá hodnocení zkomplikovala cestu na další školy, kde by pravděpodobně obstáli. K smíchu také není cena, kterou jsme my všichni – daňový poplatníci – za tento paskvil zaplatili. Vypadá to, že příští maturita už bude jiná a tak maturanti roku 2012 si právem mohou stěžovat na to, že vyžrali to nejhorší, co mohli. Možná, že pan premiér měl začít hodnocení letošní státní maturity upřímnou omluvou všem, kteří jí museli projít.

Školství se vůbec nějak potácí v bludných kruzích. Já osobně vyšel základní školu z devítky, moje o jen pár let mladší manželka z osmičky, náš syn nejspíš vyjde za dva roky z devítky a jeho děti čert ví z čeho. Před několika lety se zrušily školní osnovy a slyšeli jsme, jak je to dobře, že každá škola si bude učit podle svého. Inspirativně, kreativně. Po několika letech se vydávají obrovské prostředky na státní maturity a srovnávací zkoušky, které mají sjednotit úroveň jednotlivých kreativně učících škol. To, co dříve zajišťovaly právě osnovy, teď má nahradit úřednický moloch polykající stamiliony. A ten to dělá blbě a draze, což ani nikoho moc nepřekvapuje, protože to je základní vlastnost státních molochů. Možná kdysi stačilo osnovy jen rozvolnit, aby se do nich dala na třicet procent naroubovat ta kreativita a zbytek by zůstal jako garance jisté úrovně. Rozhodně se neměl tento dlouho fungující a osvědčený princip ze dne na den rozbíjet, ale změny vyžadované dobou se měly stavět právě na něm. Jenže znakem dnešní doby je to, že chybí koncepční kontinuita, která překračuje horizont volebního období. Každá nově zvolená politická reprezentace si chce postavit svůj vlastní vítězný oblouk a boří ten, který stavěli předtím jeho političtí protivníci. To platí všude, nejen v rezortu školství. „Pokrok“ jde tak rychle kupředu, že se nestačí ani uplatnit.

Současný, nevím již kolikátý, ministr školství se dal slyšet, že příští maturita by měla být levnější, jednodušší a lidštější. S tím se dá souhlasit. Zároveň je to přiznání, že letošní maturita byla komplikovaná, drahá a především nelidská. Hodnotit slohové práce téměř strojovým způsobem nejde. Pravděpodobně by u Cermatu letos neuspěl ani Hemingway nebo Saint-Exupéry. Nechat propadnout studenta jen proto, že nedodrží jakýsi školní kánon, který se v běžném životě a praxi stejně nedodržuje, mi přijde dost pochybné. Pokud práce měla jistou úroveň, nápaditost, hlavu a patu, nejsou v ní pravopisné chyby a vyšinutí z větné vazby, možná bych snížil hodnocení o stupeň, ale nenechal bych žáka propadnout. Paradoxně ti maturanti, kteří do své práce dali jistou dávku invence, propadali, protože se nevešli do zadaného tématu. Ti, kteří otrocky odpapouškovali naučenou formu, na tom byli lépe. Podle všeho hodnotitelé neměli dostatek času na přečtení a vlastní hodnocení, což dokazují i pravopisné chyby a překlepy v jejich písemném vyjádření. A důvěru v jejich kvalitu, kterou tak bránil dnes již bývalý ředitel Cermatu Pavel Zelený, u mě podlomilo živé vystoupení na kameru právě Pavla Zeleného, které rozhodně nebylo na výši, jakou bych čekal od člověka řídící organizaci zajišťující průběh státní maturity. Možná, že cestou a řešením pro budoucí slohové práce bude zadání formy blogu. Tomu budou dnešní studenti dobře rozumět a zároveň si ve formě blogu budou moci napsat jakýkoliv útvar, případně útvary kombinovat. Je ale možné, že by většina našich blogů, včetně tohoto článku, také neprošla přes letošní nastavenou laťku.

Bude ještě zajímavé, jak se budou vyvíjet odvolání studentů, které ovšem vyřizuje dosti nepochopitelně zase Cermat, tedy ten kapr, který teď má otevřít stavidla vlastního rybníka. Možná dojde i na žaloby. Asi není možné maturitu zcela anulovat a zopakovat, takhle bychom to letošním maturantům opravdu neměli nechat vyžrat. Měli bychom jim popřát hodně hezké prázdniny, které pro mnohé z nich budou i poslední. Maturitou zkoušky nekončí, přijdou další a ty už bude často známkovat život. Teď jde o to, aby ztracená maturitní generace skončila se ztraceným maturitním ročníkem 2012. Aby letošní stav nepokračoval do dalších let. Třeba až do roku 2018. To by teoreticky mohl maturovat můj syn. Nepřál bych to ani jemu, ani všem dalším dětem, starším či mladším, kteří se snaží dosáhnout na stupeň vzdělání, které se dnes ve své podstatě – možná je to chyba - považuje za základní.