Žabí jaro na kopci uprostřed Prahy

Komentovaný fotoblog o páření ropuch obecných žijících uprostřed Prahy na suchopárném kopci.

Přemýšlel jsem, jakými fotkami přispěji já k právě probíhajícímu jaru. Kytiček tu bude asi dost od jiných autorů a jako zahradník rozhodně jimi neopovrhuji. Dokonce chystám ve správném čase fotoblog zaměřený na růže (pěstujeme jich přes osm tisíc kusů různých druhů). Ale dnes to bude trochu jiné jaro. Jaro jednoho druhu žáby – ropuchy obecné. A ještě ze zajímavého a vlastně nečekaného místa. Všechny ropuchy na fotografiích žijí totiž v Praze na Smíchově na hranici s Malou Stranou a Hradčany. Vlastně v širším centru našeho hlavního města.

Tyto ropuchy žijí v Zahradě Kinských, tedy především na jižním svahu Petřína. Petřín je významný vrch v Praze a jako zelený ostrov se tyčí nad Vltavou a vlastním centrem města. Přesto že je plný vody, která teče z četných štol a která napájí dvě jezírka v Zahradě Kinských, tak vrcholová část a povrch především jižních svahů je značně suchý. Dvě jezírka místní zahradníci pojmenovali podle plastik, které se v nich nacházejí. Horní větší jezírko je Lachtan a dolní menší Herkules. Tyto dvě vodní plochy umožňují ropuše obecné se zde dlouhodobě rozmnožovat a přežívat.

Ropuchy v druhé polovině března a počátkem dubna vylezou z úkrytů. Samečci se již cestou k vodě snaží zachytit samičky a velice pevně se jí poté držet. Pak se nechá donést až k jezírkům. Příroda je ale moudrá a tak samičky jsou větší a samečka k vodě donese. Protože ropuchy žijí i značně daleko od jezírek, je to jistě úctyhodný výkon.

Další samečci se snaží úspěšnějšího soka odstranit, ale ten se brání zadníma nohama. Samička klade řetízky vajíček ohromného množství. Úspěšná strategie přežití ropuchy spočívá právě v množství vajíček, jedna samička může naklást až 10000 vajíček, ze kterých se brzo líhnou pulci. Ne každému je ale dáno dospět.

Někdy se na samičce zachytí dva i více samečků. Protože jejich stisk je opravdu silný a samička nemá šanci se z něj vymanit, tak se dost často utopí. Na ztráty se zde prostě nehledí. Jednou jsem měl rozhovor s jednou paní, která se děsila, že v jezírku plavou mrtvé žáby. Klidně jsem jí vysvětlil, jak to mezi kluky a holkami u ropuch chodí a ona se zase ptala, jestli by se ty mrtvolky neměly odstranit. Tak jsem jí dorazil tím, že mrtvé rozkládající se ropuchy slouží pulcům za potravu. Inu naše lidská měřítka a normy tady nemají co dělat. Tady panuje tvrdá darwinovská příroda.

Pokud byste si polibkem chtěli vydobýt srdce nějakého prince či princezny, tak to nepopleťte. Dole je samička, nahoře sameček.

Z vajíček se rychle vylíhnou pulci, kteří dělají radost především dětem. Jezírka jsou vlastně betonové vany napájené poměrně studenou vodou ze štoly č. XI a XVI. Potravy v jezírkách není mnoho, ale nejspíše to stačí. Také uhynulé žáby a pulci se stanou součástí potravinového řetězce. Vývoj pulců je i díky chladnější vodě pomalý a malé žabičky se z nich stanou až koncem června a počátkem července.

Pak ale vylézají z vody a rozlezou se do širokého okolí. Nachází se i stovky metrů od jezírek. Po tomto období zalezou do listí a po zbytek roku se již neobjevují. Ropucha loví v noci a tak je vlastně většinu času neviditelná. Přesto je velice užitečná, protože se živý většinou škůdci zeleně a tak reguluje jejich množství. Určitě velká část malých žabiček uhyne a tak jen zlomek původní populace se časem vypraví v příštích jarech k jezírkům se pářit a klást vlastní vajíčka. Zajímavé je, že ropuchy se vrací do své vlastní kolébky, tedy většinou do té vody, kde se sami zrodily.

Ropucha obecná (Bufo bufo): chráněný druh žáby (dle vyhlášky č. 395/1992 Sb.). V Zahradě Kinských se vyskytuje od nepaměti. Tento fenomén je zaznamenán i v naučné literatuře. Žáby plní v parku užitečnou funkci, protože se živí četnými škůdci zeleně, hlavně slimáky. Ropucha obecná k Zahradě Kinských patří, a proto je nutné vytvořit takové podmínky, aby byla tato zajímavost uprostřed Prahy zachována. Více se o ropuše obecné dozvíte např. z tohoto článku.

Jezírko Lachtan, hlavní líheň ropuch.

Jezírko Herkules s vodopádem.

Jezírko Herkules v době, kdy ropuchy ještě o jaře ještě nic neví.

Ropuchy na Petříně jsou již dlouho. Většina pamětníků si je pamatuje z dob vlastního dětství. Jestli ropuchy byly na svazích již dříve, než svou zahradu začal budovat rod Kinských, nebo je sem naopak úmyslně či náhodou dovezli oni, jsem nevypátral. Dnes tato enkláva ropuch žije obklopena pro ně nepřátelským městským prostředím. Snahou petřínských zahradníků je vytvořit takové podmínky, aby se ropuchy mohly dál rozmnožovat a přežívat.

Petřín, kopec uprostřed tepajícího města. Ropuchy žijí na jižních a částečně i na východních svazích.